Olivy a olivový extrakt jako antihistaminikum

Když se řekne oliva, spoustě histaminikům se zježí chloupky za krkem, jelikož viděli olivy na listu zakázaných potravin. Otázkou je, zda úvaha, že jsou různé olivové produkty na stejné pozici, je vůbec správná. Pojďme se tedy se mnou podívat, proč možná budete chtít zařadit olivový olej zpět a proč hledat také jiné části olivovníku.

Jak „olivy“ vznikají?

Olivy jsou plody stromu Olea europea. Pokud byste se pokusili jíst je přímo ze stromu, asi by vás překvapila jejich nahořklost. Některé se sbírají ještě nezralé, jiné už zralé, ale vždy se musí nechat ještě několik měsíců „upravovat“, abychom se zbavili jejich hořké chuti a naopak dosáhli specifické olivové chuti. Způsob ošetření se liší a v něm samotném tkví hlavní problém histaminiků. Zralé olivy se nechávají fermentovat ve slané vodě několik měsíců (kalamata v octu z červeného vína nebo červeném víně), suchou metodou nasolením na několik měsíců, nakládáním do oleje či v případě černých můžeme mít štěstí a dostat ty, které se nechají vyschnout na slunci na stromě. Nezralé olivy se nechají pár hodin louhovat pro vyloučení oleuropinu (který může za tu hořkou chuť, na druhou stranu má protektivní účinky v těle) či americkou metodou se světlé olivu nechávají v louhu probublávat kyslíkem (díky oxidaci získávají černou barvu), promývají se a následně se přidává železo pro zachování barvy. Asi vás v tuto chvíli napadne, že i rozdílné zpracování může mít vliv na následný obsah biogenních aminů, protože kde je fermentace, tam to zavání bakteriemi, které mohou tvořit nejen histamin. A tady odsud i to vysvětlení, proč je někdo toleruje a jiný ne – zdroj a zpracování plodů olivovníků může být úplně jiný. Pak samozřejmě nabízí, že je bezpečnější se jim vyhýbat (obzvláště konzervám, o vlivu BPA jsme si už psali). Pokud se ale můžete dostat k nefermentovaným nenakládaným olivám, možná budete překvapeni.

Oproti tomu, olivový olej se vyrábí přímo z plodů, které se po dozrání rozmačkají a ze vzniklé pasty se dále vyizoluje tuková část. Ten nejkvalitnější, poukazující na to, že došlo pouze k mechanickému a ne chemickému ošetření, se jmenuje extra-virgin olivový olej (často v receptech můžete vidět jako EVOO). Takže nám tady chybí ta fermentace a pokud nedošlo k chybě při zpracování nebo sklizni, nemají tady bakterie žádnou divokou party, při které by plodily do oleje biogenní aminy.

S olivami proti histaminu.

Podle Ayurvedy lze využít olivy k léčbě lepry, průjmů, problémů gynekologických, zánětu, únavy, astma, leukodermy či krevních chorob. Vodný roztok z olivovníku má údajně také antidepresivní účinky. A v tuto chvíli už asi modří vědí (kam že to směřuji). A začneme hned nejdůležitější zprávou. Když vědci posbírali zralé olivy, nechali je usušit, pak je rozemleli a udělali z nich extrakt, zjistili, že se trefili. Tento extrakt ze zralých oliv nejenže stabilizoval žírné buňky, ale působil přímo jako antagonista H1 receptoru, tedy podobně jako antihistaminika cílená na stejný receptor (cetrizin, loratadin..). Zajímavé také je, že když v roce 2008 testovali několik olivových olejů z Tunisu, zjistili, že některé dokáží efektivně redukovat zánětlivé molekuly a jeden druh dokonce zabránil uvolňování histaminu z bazofilů. Olivový olej je bohatý na triolein, a je zajímavé, že triolein může regulovat uvolňování enzymu DAO ze specifických částí střeva do lymfatických žláz podél střevní tkáně a zvyšovat tak jeho koncentraci v oběhu. Podle časového průběhu vědci shrnuli, že tento proces je výsledkem zvýšené syntézy DAO.

Když nemáme olivy, pomůže olivový olej.

Ve skutečnosti účinky jednotlivých částí olivovníku zdaleka přesahují působení proti histaminu. Ihned na začátek si musíme ale zmínit, že olivový olej obsahuje fenoly (hydroxytyrosol, oleuropein), které účinně inhibují degranulaci žírných buněk (zabraňují uvolňování histaminu, o kterém jsme si psali) vyvolaných jak imunologickými, tak neimunologickými cestami. V myších experimentech snižoval nejen zánět, ale také bolest. Co se týče role v zánětu, mimo jiné působí ve stejné dráze jako ibuprofen – ihbibuje enzym, který se podílí na syntéze zánětlivých prostaglandinů. Stejně tak dokáže snižovat hladinu C-reaktivního proteinu (CRP), který jistě dobře znáte z ordinace lékaře, když se snaží odhalit bakteriální infekci, a celkově zlepšuje endoteliální funkci, což zřejmě přispívá ke kardioprotektivním účinkům olivového oleje (tedy chrání srdce). Fenoly obsažené v olivách a olivovém oleji mají antioxidační účinky a jejich užívání vede k nárůstu antioxidační obrany (specificky k zvýšení koncentrace glutathionu) i u zdravých jedinců. Ze zajímavosti lze také zmínit, že olivový olej pomohl v léčbě ran u chronicky stresovaných myší. Pokud jste tedy v chronickém stresu a špatně se vám hojí kůže, možná stojí olivový olej za zkoušku.

Co se však jeví u olivového oleje jako problematické, je obsah salicylátů. Podle některých zdrojů jich má olivový olej hojně a pokud máte salicylátovou intoleranci, může vám vadit olej právě z tohoto důvodu.

Netolerujete olivy ani olivový olej? Vyzkoušejte olivové listy!

Samotnou velmi zajímavou záležitostí jsou olivové listy či extrakt z olivových listů. Někomu by se mohlo zdát, že se jedná o pouhý odpad z olivovníku, ale to by se šeredně mýlil. Vědecké databáze jsou plné článků, které opěvují účinky extraktu z olivových listů. Mezi ty první patří také článek profesora Otto Ripky, československého lékaře a specialisty na problematiku hypertenze, který se zabýval vlivem vodného roztoku listů olivovníku na krevní tlak. Z klinických studií např. polyfenoly (mimo jiné velmi účinný protizánětlivý luteolin) obsažené v olivových listech zlepšily již po 12 týdnech u mužů s nadváhou a počínajícím metabolickým syndromem inzulinovou citlivost a funkci pankreatu (tedy ovlivňují vznik diabetu). Stejně tak dokázal extrakt z olivových listů zlepšit glukózový metabolismus u pacientů s diabetem 2. typu (500 mg jednou denně po dobu 14 týdnů). U žen po menopauze se extrakt jeví jako vhodná prevence proti osteoporóze. V jiné studii na pacientech po chemoterapii potvrdili protizánětlivé účinky extraktu z olivových listů, které byly předtím mnohokrát dokumentovány na zvířecím modelu či in vitro. Velmi zajímavé je studie na myších, která ukázala, že svými účinky na imunitu může extrakt z olivových listů ovlivňovat (snižovat) rozvoj autoimunitních nemocí. Za zmínku stojí také slibné výsledky na protirakovinné účinky (zde, zde). Také jsme si již dříve psali o účinku L-thyroxinu na uvolňování histaminu a zdá se, že tento extrakt dokáže ochránit i před genotoxicitou L-thyroxinu. A jen tak lehce zmíním třeba také ochranou funkci extraktu na mozek (zde, zde atd.) V této práci dokonce popisují, že ADHD a deprese mohou být spojeny s infekcí kandidy (a tedy neschopností vstřebávat živiny) a extrakt z olivových listů byl schopen ji spolu s probiotiky potlačit a tím přispět ke zmírnění nervových symptomů a nemocí. Extrakt se vám vyplatí přidávat i do jídla, jelikož stejně jako jablečný extrakt může inhibovat růst patogenních bakterií (které pak produkují biogenní aminy). Já osobně jsem olivové listy na čaj kupovala ve Španělsku, pokud jste jen trochu internetově zruční, můžete objednat. Dá se samozřejmě koupit přímo extrakt z olivových listů v kapslích (se suplementací začínejte opatrně jako z každým jiném přípravkem).

U nás nově seženete také olivové listy v bio kvalitě od Sonnetor. Pokud jste milovníci zeleného čaje, tak oceníte natrpklou chuť nálevu. Osobně dělám 2 výluhy, druhý je jemnější. Opravdu doporučuji.

Na oleji nešetřete.

A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit, že ne vše, co se tváří jako EVOO, opravdu EVOO je, určitě jste slyšeli o spoustě afér, jak se olivový olej „pančuje“. Bohužel na toto téma nejsem odborník a třeba se někdo ozve, kde sehnat olej nejlepší. Nepoužívejte olej při jakémkoli náznaku, že se kazí (oxiduje), kupujte raději menší balení, která rychle spotřebujete, volte vždy tmavou láhev a uchovávejte na chladném tmavém místě.