Šílenství. Jinak se snad posledních pár dnů nedá popsat. Tak trochu si snažím vzpomenout, jestli Vánoce takto vypadaly i předchozí roky, nebo je to nějaká moderní vymoženost. Je pravda, že většinu let v Praze jsem měla to „štěstí“ a učila se na nějaké zkoušky (a raději jsem nevystrkovala nos ze dveří, rozptylování bylo i tak dost). Loni to zase bylo trochu jiné kafe – touto dobou jsem cestovala a užívala si krásy slunné Kalifornie, specificky v oblasti San Diega. Ano, byly tam vánoční trhy a vánoční výzdoba v ZOO, ale nikdo se nikam nehonil, nestrkal, nenadával. Ach..to byly Vánoce.

Letos mám pocit, že jsem se ocitla v jiném světě. Světě lidí, kteří nepochopili, že je hezké být zdvořilý v kteroukoli roční dobu a že přece nemusím do nikoho vrážet, když se snažím probojovat k vysněnému dárku. Praha se prostě poslední dva týdny zbláznila a člověk má strach jít si nakoupit něco k jídlu. Davy lidí valící se po ulici, davy lidí valící se v obchodech, hromadící se kapsáři, přituhující počasí. No nic, co by člověk chtěl zažívat ve svátcích klidu a pohody.vanoce

I já jsem tak nějak nezvládla některé dárky koupit včas a tak jsem se vydala do jungle! Několikrát, prosím pěkně. A to jen z toho důvodu, že jsem to pokaždé vzdala. Když jsem v papírnictví musela poslouchat paní, která se rozčilovala, že jediné pěkné dárkové tašky už jsou vyprodané a mají jen hnusné Santa Klausy, které si paní prodavačka může strčit někam (jakoby to snad byla její chyba)…Když jsem pozorovala, jak se lidé tlačí v knihkupectví, nenechají člověka ani projít a ještě pak vráží do vozíčkáře, kterého byť neseřvou, že si tam vozí zadek, zatímco oni chudáčci stojí frontu…Když lidé hlasitě komentují velmi nevybíravým způsobem ceny produktů…Když do vás několikrát vrazí v obchodě, protože obloženi velkými taškami jsou přece větší a mají tak nárok na více prostoru…Když….mohla bych pokračovat snad do nekonečna, ale po každém když je jediný zbytek souvětí: mám chuť se otočit a zařvat, že je čas se vzpamatovat.

Nejsou snad Vánoce svátky míru? Neměli bychom si pomáhat, vidět se svými blízkými, ukončit nějak důstojně ten uplynulý rok? Nevím, jak vy, ale takhle já si Vánoce tedy nepamatuji a strašně mě mrzí vidět, co z nás lidí stává za stádo. Neurvalé, nepřející a neslušné stádo, které se hrabe jen za tím svým a na nic jiného nekouká. A to je tak trochu smutná věc. Kdybych mohla znovu napsat Ježíškovi, určitě bych zmínila, aby dal lidem pod stromeček trochu vnitřní pokory, spokojenosti a soucitu. Z obchodu jsem při posledním pokusu utekla opět úprkem. Trošku mě zaráží, proč teď zrovna musí lidé kupovat 30 L mléka (že by originální vánoční dárek?). No nic, alespoň neriskuji, že v tom davu lidí chytnu nějakou zákeřnou nemoc, což je v mém případě skoro záruka. IMG_8385

Nedávno jsem si takhle šla kolem přechodu, sluchátka v uších, abych se mohla ztrácet ve vlastních myšlenkách, a v tom mi někdo klepe na rameno. Pravděpodobně bych mohla jít dál, ale zřejmě zbytek slušnosti a zvědavosti mi velí se zastavit a otočit. Když vidím staršího pána, vytahuji sluchátka a napínám sluch. Pán je postarší, na očích má silné tmavé brýle naznačující slabý zrak, a hlasitost jeho projevu poukazuje i na mírnou nedoslýchavost. Pán mě poprosí, zda bych mu nemohla pomoci přes přechod. Můj zrak padne na semafor, který u daného přechodu je, ale pokrčím rameny a pánovi řeknu, že mu klidně pomůžu. Pán mi pak vysvětlí, že špatně vidí a chodí pomaličku, a že má strach i přes přechod se semaforem, protože řidiči, kteří zabočují, často najíždí až doprostřed křižovatky a on se vždy poleká. Pána pomalým krokem doprovázím přes přechod a vidím, že se opravdu s přijíždějícím autem otřese (a napřáhne ruku před sebe ve znamení stop). Nutno říct, že řidič opravdu vjíždí téměř na pruhy, až se divím, že na nás nezačne troubit, abychom si pospíšili. Pána tak doprovodím na druhou stranu a on mi poděkuje a popřeje krásné svátky. Tu sekundu dobrého pocitu, že jsem někomu pomohla, nahradí silný smutek – co jsme to za svět (a za lidi), když se k sobě takto chováme? OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak doufám, že jste měli alespoň malou možnost se zamyslet, jak jste letos strávili předvánoční shon. Že jste nebyli hrubí, nanadávali, nestrkali do lidí, nebyli neomalení…Vánoce jsou přece svátky klidu, takže nezapomeňte hlavně relaxovat, odpočívat a užívat si svých blízkých. Dobrá nálada, smích a pohoda jsou nejlepšími léky na světě a zabírají na každou nemoc!!

Advertisements

3 thoughts on “Vánoce – svátky klidu, míru a pohody? V Praze ani náhodou.

  1. Já jsem ten blázen, který si ty přecpané obchody, šílenství davu atd. užívá:) I kdy žjo u nás ve Slezsku to bude „klidnější“ než u vás v Praze 🙂
    Jinak gratuluju, že jsi to zatím neodležela. Mě to dostalo dneska:p Teplota, plný nos atd. ani jsem nebyla schopná stromek ozdbit:p jo další průser na Vánoce:p

  2. Dneska jsem se v Bille zeptala prodavačky u lahůdek na bezlepkové potraviny. Byla velmi ochotná, došla se mnou až k regálu a taky mně řekla, že mají i bezlepkové salámy a uzeniny. Jak jsem se vracela pro nějakou tu šunku, obrátil se na mě pán kolem 40tky s nákupním seznamem a otázkou, jestli nepřečtu jedno docela naškrábané slovo. Podívala jsem se, bylo mně to jasné okamžitě a pán se hodně divil, jaktože jsem to vyluštila tak rychle. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s