Víte, jak poznáte, že jdete do luxusní restaurace?

Když se muž snaží před zrcadlem nacpat přečuhující chloupky zpět do nosu.

Dělám si legraci (ale zaujalo vás to,co? Hold ten Caveman na mě zanechal nějaké stopy:)) Tentokrát se vypravíme do trochu nóbl společnosti. Znáte to, dva vesani se rozhodnou, že je co slavit, a tak rozbijí prasátko, nahodí nóbl šatstvo a vyrazí si vyhodit z kopýtka:)) Neznáte? Tak to o hodně přicházíte. A myslím, že nebýt občas takových pepíků, tak se ani číšníci pořádně nezasmějí.

Abych byla upřímná, prasátko jsme nerozbíjeli a raději skočili na server Lime&Tonic (to zní jako super reklamní slogan, měla bych si to nechat patentovat) zkontrolovat, co nám nabízejí. Když jsem si tak projížděla restaurace a jejich nabídku, kde bych se tak mohla v klidu a bezpečně najíst, padlo mi očko na název „Intimní večeře“. Intimní? Jako já, číšník a kuře? Nebo jen já a kuře..a svíčky? To zní fér! Takže večeře v Le Grill hotelu Kempinski pod taktovkou šéfkuchaře Marka Fichtnera, který se pár let schovával za mořem (teda vlastně na moři!) a nasával místní kouzla, která jej pak dostala až do kuchyně 5hvězdičkového hotelu. V jeho krásném životopise se také dočteme, jak připravoval jídla pro krále Abdullaha Bin Abdulazize a další členy saudské královské rodiny. Ani nechtějte vědět, pro koho všeho dále připravoval pokrmy. Tak když to může jíst saudská královská rodina, tak proč ne já?

Přiznám se, vytáhla jsem dokonce podpatky. Tak moc jsem si události cenila, že jsem se rozhodla být za dámičku (povedlo se jen do té chvíle, než jsem otevřela pusu). Než jsem vůbec do restaurace doklapkala, nohy mi trnuly tak, že jsem se na exkluzivní vystupování (které mám samozřejmě nacvičené) ani nezmohla. A tak jsem vsadila na úsměv a přikyvování. Ještěže jsem byla v té Americe a ulovila nějaké ty luxusní hadříky od návrhářů, jejichž jména nelze bez těžkého polámání chuťových pohárků na špičce jazyka ani vyslovit. Nebudeme si lhát, drahý byl tak zmatený (nejsem si jistá, jestli ze situace, z mých podpatků nebo z dveřníka ve fráčku), že hned „vrátnému“ hlásil, že máme rezervaci. Nechci ani vědět, co si chlapec pomyslel, každopádně velmi profesionálně pochopil, že máme hlad a rádi bychom do restaurace.IMG_0202_Fotor_Collage

Musím uznat, že poloprázdná (spíš prázdná než polo) restaurace opravdu působila intimním dojmem. Trochu jsem se bála, abych klepotem podpatků o podlahu nezpůsobila menší zemětřesení v metru stanice Náměstí republiky. Krásné načančané prostředí, které na nás doslova křičelo, že tam nemáme co dělat. A v tuto chvíli musím vyzdvihnout obsluhu, která byla nejen profesionální, ale z nějakého důvodu zpříjemnila celou situaci. I když všem muselo být jasné, že Kempinski není naše běžné teritorium a že je to pro nás zážitek spíše výjimečný. Dostali jsme k výběru hezký stoleček absolutně ideální velikosti, aby se na něj vše vlezlo a ještě jsme na sebe nemuseli křičet.IMG_0224_Fotor_Collage

Do rukou jsme dostali menu, které bylo tak napůl volitelné. Menu je speciálně připravené pro členy Lime&Tonic, samozřejmě tak, aby spolu chutě dobře splynuly. Po zapálení svíčky, odmítnutí aperitivu (to známe, dám si skleničku prosecca a buď se okamžitě opiji a udělám ostudu nebo se celá osypu) jsme si vybrali předkrm ze dvou možností. Jako milé překvapení jsme před samotným předkrmem dostali před-předkrm, což byl kozí sýr v ovocném chlebíku, který jsem samozřejmě nesměla. Abych nebrečela, dostala jsem avokádo na salátu s nějakou luxusní zakouřenou omáčkou. Kdyby měl někdo recept, sem s ním! Dostali jsme také pečivo s bylinkovým máslem, domácím cottage a dýňovým olejem. Já jsem dostala svou vlastní ošatku s bezlepkovým pečivem! Když jsem sahala po druhém plátku semínkového celozrnného chleba, trochu jsem se styděla, ale když já neměla pečivo tak dlouho a ono bylo tak dobré a hlavně – HLAVNĚ – ho upekl někdo jiný!!! Juj, a málem bych zapomněla, úplně na samotný začátek jsme dostali od číšníka vlhké ručníky, abychom si mohli otřít ručičky přímo u stolu (pokud vás teď napadlo, že jsme museli vypadat moc špinavě, tak vás ujišťuji, že je to standardní postup…Doufám:)).IMG_0207_Fotor_Collage

Samozřejmě jako správně zvědaví pepíci jsme se chtěli kouknout na všechno a tak jsme zvolili jak tatarák z farmářské bio hovězí svíčkové s křenovou smetanou na bramborovém rösti s bio celozrnnou topinkou, tak červenou řepu s máslovou dýní, kozím žervé a dýňovým olejem (a kdo uhodne, co jsem měla já, dostane bod). Jako – dýně naprosto luxusní a ta červená řepa s karamelizovaným vlašským ořechem. Hmmmmm, úplně vidím, jak vám teď ukápla slina! Pak přišla na řadu polévka (ne že bych už teď nebyla nacpaná tím chlebem). Tak trochu netradiční kulajda s křepelčím vajíčkem, bramborami a houbičkami (japonskými plážovými, abych byla přesná, myslím shimeji nebo tak nějak). Celé servírování proběhlo tak, že nás nejdříve nechali kouknout na houbičky a vajíčko (asi abychom věřili, že tam je) a pak nám přímo u stolu naservírovali koprový krém. Samozřejmě trochu speciální – na závěr se přidává extrakt z kopru, takže je krém jemnější a zelenější. Barva dle mého gusta, chuť už tak moc ne. Na můj vkus příliš kyselé a bála jsem se zeptat, zda tam nebyl ocet (měla jsem ho v seznamu, co nesmím). Znáte to, jakmile o něčem víte, budete reagovat na 100%. Takhle jsem měla šanci, že to přežiji.predkrmy

Pak přišel hlavní chod. Co jsem neměla, ale prý bylo moc dobré, byl pstruh lososovitý s kedlubnou, pohankovou kroketou a žlutou řepou. Tedy je fakt, že jsem si kousek ryby udloubla, ale moc mne nenadchla. Sice to z mého blogu může vypadat, že jsem vegetarián (nejsem, jen prostě jím to, o co si moje tělo žádá), ale když už na to přijde, dobré maso ráda ochutnám. Takže pro dámu to byla jasná trilogie z vepříka s panenkou, bůčkem a líčkem, podávaná s amarantem a kerblíkovým kořenem (původně tam je ještě hořčicový piškot, ale ten jsem nemohla a „pan vrchní“ říkal, že to pro danou chuť jídla není tak důležité). Poprvé v životě jsem jedla maso připravované metodou sous-vide nebo-li ve vakuu. Jako dámy a pánové, já snědla i ten špek. Tak dobré to bylo.hlavni jidlo

Mezi jídly byly docela příjemné pauzy – ne moc dlouhé, ne moc krátké. Musím říct, že porce sice vypadají menší než běžné, ale díky plnosti chutí a kvalitě potravin jsem v tuto chvíli naprosto funěla (proč já jsem jedla ten chleba?). No ale znáte mě – když jde o dezert, místo se vždy najde (aneb mozek vydá signál, že se musí jídlo v žaludku přeskládat tak, aby se tam ten dezert prostě vešel. A to je rozkaz!). Původním dezertem v menu byl výjimečný dezert – čokoládový fondán s kaštanovým krémem, praliné mousse, karamelovým griliášem a cukrovou vatou. Vážně! Přesně tou, kterou znáte z dětství z kolotočů. A protože jsem byla celý večer hodná holka, dostala jsem svůj dezert také (v čoko fondánu je totiž mouka). Luxusní tapiokový puding v kokosovém mléce s marakujovým kaviárem. Kdybych neměla ty podpatky, tak poskočím radostí:))zakusek

Před samotným odchodem jsme dostali ještě malou pozornost – muž čoko pralinku (s něčím, co vypadalo jako mashmallow) a já (asi jsem už vypadala jako v šestém měsíci těhotenství, jak jsem se naprala) čerstvé ovoce (mochyně a jahůdky). No dobře, možná to bylo spíš kvůli mým intolerancím nebo nás tak dobře prostě odhadli.zaver

Kdo by se zalekl, že jsou tam příšerné ceny za pití, tak musím prozradit, že L&T akce přináší také speciální cenu na skleničku vína. A když si dáte čistou vodu z vodovodu, kterou vám v této luxusní restauraci nabídnou bez mrknutí oka (to jen v těch méně kvalitních si ji vždy naúčtují), neplácnete se přes kapsu. A co více, ještě vám splní, co vám na očích vidí (v mém případě donesou osvěžující okurku do vody). A to už se přece vyplatí. Pokud tedy plánujete speciální oslavu, rádi byste se trochu rozmazlili či prostě rádi vyzkoušeli, jak vaří v luxusních hotelech, tato akce je skvělá příležitost. Obsluha na jedničku (usměvavá), servírování velmi hezké, chuť až na malé drobnosti výborná (vytkla bych kulajdu a jahody by mohly být trochu zralejší, když už o tom hovoříme) a prostředí příjemné. Navíc pokud rádi zkoumáte hlubiny lidských duší, toto prostředí vám nabídne jinou kategorii lidí, než na kterou jste běžně zvyklí. Rozhodně je to velmi zajímavý jiný svět:))

Le Grill - The Mark Luxury Hotel Prague Menu, Reviews, Photos, Location and Info - Zomato

Reklamy

4 thoughts on “Opravdu intimní večeře v Le Grill Restaurant

  1. Mě vždy udivuje, jak si všechna jídla zapamatuješ, neb já bych to všechno s prominutím sežral a ani nestačil ochutnat:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s