Rok 2016 je za námi a já za sebe musím říct, že mi dal pěkně zabrat. I když jsem si to neuvědomovala, stál mě nejen hodně fyzického úsilí, ale také emočně patřil mezi ty šílenější. Ve chvíli, kdy se vám totiž podaří vylepšit fyzické zdraví anebo si jej udržet, možná si teprve uvědomíte, co je na pozadí, a že fyzická stránka našeho těla se prostě od mentální oddělit nedá. Pokud jste do tohoto stádia už dospěli, gratuluji, jste na skvělé cestě za trvalým zdravím, pokud ještě ne, tak bojujte, ono to přijde. A tak navazuji na můj vánoční „projev“, snad vás délka neodradí a třeba v něm najdete i kousek sami sebe.

Nevím, zda je to procesem stárnutí nebo prostě výsledkem předchozího roku a jeho událostí, ale bujaré oslavy Silvestra mě nijak nelákaly. Tedy ono tomu už tak bylo předchozí roky, prostě poslední dobou nechápu koncept „pojďme se všichni společně opít na předražené party mezi tlupu cizích lidí“ nebo koncept „musím se přežrat k prasknutí a ožrat k tomu“. Ano, když je člověk mladý, snaží se využít každou možnost, jak vypadnout od rodičů a vytáhnout se před kamarády, ale časem si člověk říká, proč vlastně slavíme konec roku s takovou pompézností? Změní se přes noc něco jiného krom toho, že místo 6 na konci budeme psát 7 a jedeme znovu od 1. ledna? Proč tedy přesně o půlnoci otevíráme šampaňské a splachujeme hory chlebíčků, když většina z nás ani nezavzpomíná, co ten rok přinesl?

Věř a víra tvá tě udraví.
Věř a víra tvá tě udraví.

Tentokrát jsem s díky odmítala pozvání na silvestrovské oslavy, přestože se spoustou hostitelů trávím svůj volný čas velmi ráda a jsou pro mě v životě velmi důležití. Doufám také, že pochopili, že si jich velmi vážím, ale tento konec roku jsem chtěla trávit čas v jiné společnosti. Ve společnosti mě samotné. Přestože se považuji spíše za extroverta a klasického „ukecánka“, volno na konci roku jsem konečně využila k tomu, abych se trochu prohrabala emočními záležitostmi a srovnala si v hlavě spoustu věcí. A na to prostě potřebujete klid. A být sám. A zjistila jsem, že se mám ještě hodně co učit a na čem pracovat. Ano, přestože nechápu bujarost oslav, myslím, že občas je dobré si shrnout, co se za uplynulou dobu stalo a čeho člověk (ne)dosáhl. Uvědomila jsem si velmi důležitou věc. Bohužel jsem v druhé polovině roku prožívala tak rušné chvíle, že jsem nestíhala zpracovávat a věnovat se mindfulness tak, jak bych měla. Musela jsem řešit hodně věcí z minulosti i budoucnosti, aniž bych byla schopná si vážit/užít přítomnosti. A tak jsem se rozhodla, že tento Silvestr bude jiný, že jej nechám jen tak plynout a sama uvidím, kam mě srdce/nohy zanesou.

Jelikož zanedbávání jak fyzického, tak mentálního zdraví mělo své následky, už pěkně pár dní před Silvestrem jsem se vrhla na cvičení, jídelníček, odpočinek a mentální očistu. Proč čekat na leden? Netuším, proč si lidé dávají předsevzetí od 1. ledna (nebo ještě lépe 2.1.). Jakoby se přes noc mělo něco změnit, jako bychom měli mít více odvahy, výdrže, pevné vůle. Je to blbost. Pokud chci něco změnit, musím na tom začít pracovat hned a neodsouvat to na pomyslný mezník, který nic moc neznamená. Proto také většina lidí po 2 týdnech končí. Pokud chci něco změnit, musí to vycházet ze mě a musím v sobě najít sílu to změnit, i když to nepůjde hned. Někdy je prostě lepší dávat si menší cíle a postupně jich rozšiřovat, než si sepsat seznam nesmyslných předsevzetí.

Ani na Silvestr či Nový rok nemusíte polevovat ze svého jídelníčku a zásad!
Ani na Silvestr či Nový rok nemusíte polevovat ze svého jídelníčku a zásad!

Tento rok jsem nechala den plynout a byl to ten nejlepší Silvestr vůbec. Dostala jsem otázky, jako jestli opravdu chci být sama a že je to děsně smutné. Netuším proč. Možná je to smutné, pokud někdo nemá jinou volbu a chtěl by být ve společnosti, ale ne pokud je to vaše volba. Jakožto proces  získávání zpět „sebelásky“ si stále říkám, že být sám se sebou je jako být v nejlepší společnosti. Myslím, že právě to, zda jsme schopni trávit čas jen sami se sebou vypovídá o tom, jak moc se máme rádi. Pokud si nedovedete představit, že byste strávili Silvestra sami, možná je na čase se zamyslet, jak moc si sami sebe vážíte. Odtud totiž pramení spousta dalších aspektů našeho života, včetně zdraví. Samozřejmě každý to má jinak a je jen na vás, co vám vyhovuje, někoho prostě dělá šťastným být s rodinou, někoho tančit na party a někomu vyhovuje půlnoční lyžování a svařák na chatě. Ta diverzita je naprosto úžasná, jen dbejte na to, abyste vždy jednali podle sebe a nenechali se do ničeho a nikam natlačit jen proto, že to chce partner/rodina/kamarádi.

Taková pravá silvestrovská večeře..pravda, tolik ořechů tam běžně nebývá:)
Taková pravá silvestrovská večeře..pravda, tolik ořechů tam běžně nebývá:)

A jak ten den plynul a já jsem po menším nákupu na trzích hezky šlapala podél řeky lapajíc po každém paprsku slunce, které svítilo, bylo mi prostě dobře. Nakonec mě mé nohy zavedly i do kostela, což se asi žádný z předchozích Silvestrů nestalo. Prostě to tak mělo být. K mé spokojenosti měl farář krásné kázání o tom, že bychom měli žít v přítomnosti. O tom, že minulost nedokážeme zvrátit, můžeme za ni poděkovat nebo naopak zpytovat svědomí, ale už ji nezměníme. Na budoucnost se můžeme připravovat, ale také o ní nerozhodujeme. Jediné, co máme, je přítomnost, každičký okamžik našeho života je náš a jen my rozhodujeme o tom, jak jej naplníme. Nebo nenaplníme. Netušila jsem, že v kostele uslyším takto krásné kázání o konceptu mindfulness, tedy života v přítomnosti. Starostmi zítřka se nezabývejte, protože každý den přináší dost svých trápení. Dále farář zmínil, že slavit konec roku je nesmyslné, protože oslavovat bychom měli něco radostného, úspěchy, narození, něco, co jsem dokončili. Ale rok skončí, aniž bychom na tom měli jakékoli přičinění, aniž by se nás to nějak dotklo. Ano, pokud chceme slavit to, co se za daný rok událo, pak už je to trochu jiné, ale na to většina lidí zapomíná a vlastně ani nemá důvod, proč vyrazit do ulic (tedy krom společenského tlaku).

Pojďme si dát společně jedno předsevzetí - buďme v tom dalším roce prostě šťastní:).
Pojďme si dát společně jedno předsevzetí – buďme v tom dalším roce prostě šťastní:).

A tak pokud jste to nestihli včera, chvíli se zastavte a nechte čas jen tak plynout. Zamyslete se, co se vám povedlo, určitě toho bylo mnoho. Naopak si připomeňte, co byste chtěli zlepšit, ale nedávejte si to jako novoroční předsevzetí, ale jako upomínku sami k sobě, že musíte na sobě stále pracovat. Slibte mi, že si každičký den připomenete, jak moc jste úžasní! A že takový bude i váš život. Anebo si můžeme dát společně jedno předsevzetí, ve kterém se budeme podporovat. Je to jednoduché: V roce 2017 prostě budeme šťastní. PF 2017.

Připít si lze čímkoliv, hlavně na to zdraví bychom mohli připíjet něčím zdravým:)
Připít si lze čímkoliv, hlavně na to zdraví bychom mohli připíjet něčím zdravým:) Tak hodně štěstí a zdraví v tom dalším roce.

Reklamy

4 thoughts on “A to budeš i na Silvestra sama? ANO. Budu v té nejlepší společnosti.

  1. Kasulka, clanok citam az v novom roku. Ale vsetko co ste napisali, plati aj pre mna. Silvester som stravila, ako kazdy rok, v tej najlepsej spolocnosti, a to mojej rodiny /deti a manzel/.
    Tiez som nad kopou veci rozmyslala, bilancovala, rozmyslala, nemam este vsetko utriedene, prebrane, vyriesene a mam toho este vela co robit.
    Minuly rok pre mna osobne bol velmi velmi tazky, v sukromnej sfere som prezila zivotny sok, ktory som nebola schopna spracovat doteraz a ktoreho riesenie mam na cely rok. Viem, aky bude vysledok, lebo som sa tak rozhodla. Viem,ze moje rozhodnutie je spravne. Len ta cesta k zaveru je a bude velmi bolestna. Ale mam pri sebe cloveka, s ktorym to zvladnem. Preto, aj ked sa toho obavam, sa toho nebojim.
    Krasny, pokojny, pohodovy a zdravy cely rok 2017.

  2. Dekuju za vsechny vase verne ctenare. I pro me byl minuly rok neskutecne bolestny po vsech strankach. Drzim vam na vse v roce 2017 palce, preji hodne zdravi, spokojenosti a lasky a slibme si, ze budeme stastne kazdy den 🙂

  3. Dobrý večer Kašulko,též jsem byla sama na Sylvestra a to už kolikátým rokem, mám to tak ráda,před 3lety mi zjistily Hit,mám ji vrozenou,zpouštěčem byl dlouhodobý stres,rozvod, nebudu se rozepisovat,mám toho dost za sebou,ale tak půl roku mi je skvěle,a spoustu věcí jsem si uvědomila a žiju jinak, každý si musí vyšlapat tu cestu  po který jít,není to lehký,ale dá se,přeji hodně zdraví,a silné vůle.

    1. Moc děkuji za komentář, věřím,že právě takové komentáře podpoří další lidi v zamyšlení a ke změně, která je často potřeba. Najít si tu vlastní cestu je vlastně to nejdůležitější, i když někdy to nejtěžší. Přeji také hodně zdraví a sil!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s