A to budeš i na Silvestra sama? ANO. Budu v té nejlepší společnosti.

Rok 2016 je za námi a já za sebe musím říct, že mi dal pěkně zabrat. I když jsem si to neuvědomovala, stál mě nejen hodně fyzického úsilí, ale také emočně patřil mezi ty šílenější. Ve chvíli, kdy se vám totiž podaří vylepšit fyzické zdraví anebo si jej udržet, možná si teprve uvědomíte, co je na pozadí, a že fyzická stránka našeho těla se prostě od mentální oddělit nedá. Pokud jste do tohoto stádia už dospěli, gratuluji, jste na skvělé cestě za trvalým zdravím, pokud ještě ne, tak bojujte, ono to přijde. A tak navazuji na můj vánoční „projev“, snad vás délka neodradí a třeba v něm najdete i kousek sami sebe.

Nevím, zda je to procesem stárnutí nebo prostě výsledkem předchozího roku a jeho událostí, ale bujaré oslavy Silvestra mě nijak nelákaly. Tedy ono tomu už tak bylo předchozí roky, prostě poslední dobou nechápu koncept „pojďme se všichni společně opít na předražené party mezi tlupu cizích lidí“ nebo koncept „musím se přežrat k prasknutí a ožrat k tomu“. Ano, když je člověk mladý, snaží se využít každou možnost, jak vypadnout od rodičů a vytáhnout se před kamarády, ale časem si člověk říká, proč vlastně slavíme konec roku s takovou pompézností? Změní se přes noc něco jiného krom toho, že místo 6 na konci budeme psát 7 a jedeme znovu od 1. ledna? Proč tedy přesně o půlnoci otevíráme šampaňské a splachujeme hory chlebíčků, když většina z nás ani nezavzpomíná, co ten rok přinesl?

Tentokrát jsem s díky odmítala pozvání na silvestrovské oslavy, přestože se spoustou hostitelů trávím svůj volný čas velmi ráda a jsou pro mě v životě velmi důležití. Doufám také, že pochopili, že si jich velmi vážím, ale tento konec roku jsem chtěla trávit čas v jiné společnosti. Ve společnosti mě samotné. Přestože se považuji spíše za extroverta a klasického „ukecánka“, volno na konci roku jsem konečně využila k tomu, abych se trochu prohrabala emočními záležitostmi a srovnala si v hlavě spoustu věcí. A na to prostě potřebujete klid. A být sám. A zjistila jsem, že se mám ještě hodně co učit a na čem pracovat. Ano, přestože nechápu bujarost oslav, myslím, že občas je dobré si shrnout, co se za uplynulou dobu stalo a čeho člověk (ne)dosáhl. Uvědomila jsem si velmi důležitou věc. Bohužel jsem v druhé polovině roku prožívala tak rušné chvíle, že jsem nestíhala zpracovávat a věnovat se mindfulness tak, jak bych měla. Musela jsem řešit hodně věcí z minulosti i budoucnosti, aniž bych byla schopná si vážit/užít přítomnosti. A tak jsem se rozhodla, že tento Silvestr bude jiný, že jej nechám jen tak plynout a sama uvidím, kam mě srdce/nohy zanesou.

Jelikož zanedbávání jak fyzického, tak mentálního zdraví mělo své následky, už pěkně pár dní před Silvestrem jsem se vrhla na cvičení, jídelníček, odpočinek a mentální očistu. Proč čekat na leden? Netuším, proč si lidé dávají předsevzetí od 1. ledna (nebo ještě lépe 2.1.). Jakoby se přes noc mělo něco změnit, jako bychom měli mít více odvahy, výdrže, pevné vůle. Je to blbost. Pokud chci něco změnit, musím na tom začít pracovat hned a neodsouvat to na pomyslný mezník, který nic moc neznamená. Proto také většina lidí po 2 týdnech končí. Pokud chci něco změnit, musí to vycházet ze mě a musím v sobě najít sílu to změnit, i když to nepůjde hned. Někdy je prostě lepší dávat si menší cíle a postupně jich rozšiřovat, než si sepsat seznam nesmyslných předsevzetí.

Tento rok jsem nechala den plynout a byl to ten nejlepší Silvestr vůbec. Dostala jsem otázky, jako jestli opravdu chci být sama a že je to děsně smutné. Netuším proč. Možná je to smutné, pokud někdo nemá jinou volbu a chtěl by být ve společnosti, ale ne pokud je to vaše volba. Jakožto proces  získávání zpět „sebelásky“ si stále říkám, že být sám se sebou je jako být v nejlepší společnosti. Myslím, že právě to, zda jsme schopni trávit čas jen sami se sebou vypovídá o tom, jak moc se máme rádi. Pokud si nedovedete představit, že byste strávili Silvestra sami, možná je na čase se zamyslet, jak moc si sami sebe vážíte. Odtud totiž pramení spousta dalších aspektů našeho života, včetně zdraví. Samozřejmě každý to má jinak a je jen na vás, co vám vyhovuje, někoho prostě dělá šťastným být s rodinou, někoho tančit na party a někomu vyhovuje půlnoční lyžování a svařák na chatě. Ta diverzita je naprosto úžasná, jen dbejte na to, abyste vždy jednali podle sebe a nenechali se do ničeho a nikam natlačit jen proto, že to chce partner/rodina/kamarádi.

A jak ten den plynul a já jsem po menším nákupu na trzích hezky šlapala podél řeky lapajíc po každém paprsku slunce, které svítilo, bylo mi prostě dobře. Nakonec mě mé nohy zavedly i do kostela, což se asi žádný z předchozích Silvestrů nestalo. Prostě to tak mělo být. K mé spokojenosti měl farář krásné kázání o tom, že bychom měli žít v přítomnosti. O tom, že minulost nedokážeme zvrátit, můžeme za ni poděkovat nebo naopak zpytovat svědomí, ale už ji nezměníme. Na budoucnost se můžeme připravovat, ale také o ní nerozhodujeme. Jediné, co máme, je přítomnost, každičký okamžik našeho života je náš a jen my rozhodujeme o tom, jak jej naplníme. Nebo nenaplníme. Netušila jsem, že v kostele uslyším takto krásné kázání o konceptu mindfulness, tedy života v přítomnosti. Starostmi zítřka se nezabývejte, protože každý den přináší dost svých trápení. Dále farář zmínil, že slavit konec roku je nesmyslné, protože oslavovat bychom měli něco radostného, úspěchy, narození, něco, co jsem dokončili. Ale rok skončí, aniž bychom na tom měli jakékoli přičinění, aniž by se nás to nějak dotklo. Ano, pokud chceme slavit to, co se za daný rok událo, pak už je to trochu jiné, ale na to většina lidí zapomíná a vlastně ani nemá důvod, proč vyrazit do ulic (tedy krom společenského tlaku).

A tak pokud jste to nestihli včera, chvíli se zastavte a nechte čas jen tak plynout. Zamyslete se, co se vám povedlo, určitě toho bylo mnoho. Naopak si připomeňte, co byste chtěli zlepšit, ale nedávejte si to jako novoroční předsevzetí, ale jako upomínku sami k sobě, že musíte na sobě stále pracovat. Slibte mi, že si každičký den připomenete, jak moc jste úžasní! A že takový bude i váš život. Anebo si můžeme dát společně jedno předsevzetí, ve kterém se budeme podporovat. Je to jednoduché: V roce 2017 prostě budeme šťastní. PF 2017.