Vaše příběhy: Chcete HIT? My ho nechceme!

Když jsem nedávno dostala email od paní Aleny s tím, že se chystá publikovat příběh léčby jejího syna na stránkách jimejinak.cz a že by ráda i můj komentář, protože se mě chystá v článku zmínit, zaradovala jsem se nejen nad slušností lidí, ale také nad povzbuzujícím příběhem, který snad pomůže motivovat další lidi. Příběh o tom, že cesta nemusí nutně vést jen přes nízkohistaminovou dietu a že pokud se máma rozhodne pro své dítě získat zdraví zpět, nic a nikdo ji nezastaví. Paní Alena souhlasila, že mohu příběh zveřejnit i na svých stránkách, abychom povzbudili další pacienty na cestě za zdravím. A já jí za to moc děkuji, protože dokazuje, že cesta může být různorodá a každý si musí najít tu svou. A teď se pěkně usaďte a nechte se inspirovat jejím příběhem.

Chcete HIT? My ho nechceme!

Něco přes rok sleduji web jimejinak a občas si přečtu nějaký z příběhů „zázračného uzdravení stravou“. Zní to jako bych tím opovrhovala, ale opak je pravdou. Sama jsem prostřednictvím svého syna podobnou věc zažila. Rozhodla jsem se jeho příběh popsat, protože si myslím, že by to pomohlo lidem se stejnou diagnózou, neb v dnešním světě všichni hledají pomoc na netu. Zatím se totiž na internetu ve spojení s HIT zobrazují jen ty cesty, kterými jsme se my také vydali a zjistili jsme, že nefungují.

Synovi je nyní 12 let a má diagnostikovanou Histaminovou intoleranci- HIT- jeho tělo nevyrábí dostatek enzymu, který odbourává histamin. Při posledním měření 12/2016 hodnota 0,3. Cesta k samotné diagnóze trvala více než tři roky. Od okamžiku diagnózy HIT syn (naše rodina s ním) dodržoval na radu alergologa nízkohistaminovou dietu a užíval troje antihistaminika každý den. Pokud otekl, nastupovaly kortikoidy, v lékárničce jsme měli i adrenalinovou injekci. Iritovalo mě, pokud se mě manžel ptal, zda syn nezapomněl na léky (antihistaminika), protože se nejednalo o léky, ale jen pilulky, které řešily následky jeho nemoci. Jeho tělo díky antihistaminikům „nevidělo“ přebytečný histamin- nenatékalo. Bohužel antihistaminika histamin neodbourávala a synovo tělo to samo neumělo. Přesněji, časem se přebytečný histamin rozložil na čpavek, který mu koloval v krvi, dokud jej ledviny a játra neodfiltrovaly.

Každá matka si dovede představit to zoufalství, kdy chce synovi pomoci a neví jak. Ani lékaři (syn byl hospitalizovaný na Karláku) mi nedovedli poradit, jak mu pomoci jinak než nízkohistaminovou dietou a antihistaminiky. Dietní sestře jsem při hospitalizaci dokonce vysvětlovala, jaká omezení v jídle potřebuje. Histaminová intolerance a nízkohistaminová dieta je totiž něco, co ani většina lékařů nezná- tipněte si, kde před našima očima hledal pak doktor informace o HIT? Na webu Kašulky!:).

Jak jsme na HIT přišli

Jak jsme na HIT přišli– zjednodušeně. Synovi se bez zjevných příčin tvořily na těle červené fleky – většinou začínaly na kloubech, pak na hýždích a v těch nejhorších případech na celém těle. Někdy měl nateklé dlaně, někdy vstával nateklý tak, že nemohl došlápnout na chodidla, které byla oteklá a třeba ani zavřít pěst. Bylo mu špatně na zvracení, byl unavený, i ve věku 9 let si chodil po příchodu ze školy lehnout. Měl nafouklé břicho a kašovitou stolici. Někdy ráno vstal a byl červený jen na boku na kterém ležel – tedy jen na půlce těla. Chodili jsem po alergologiích, odebírali mu krev a dělali kožní testy a vždy byl závěr – je zdravý, alergii žádnou nemá. Takže jsem vždy kontrovala – ale on není zdravý, flekatí, natéká. Nakonec našeho alergologa napadlo udělat úplně jiný test a to na množství DAO. To byl okamžik, kdy jsme zjistili, že opravdu nemá alergii, že má intoleranci a jeho tělo nevyrábí dostatek enzymu DAO. Nastoupila nízkohistaminová dieta, antihistaminika. Doufali jsme ve zlepšení, zdálo se nám, že nízkohistaminová dieta bude řešením, ale nebyla. Syn stále občas natékal, stále občas flekatěl a hlavně mu stále bylo špatně, stále byl unavený. I přes dodržování nízkohistaminové diety.

Šťastnou náhodou jsem pak v Sama doma viděla rozhovor s paní doktorkou Strnadelovou, která mluvila o oslabení střeva u dnešní populace. Hned jsme koupili knížku Radost ze zdravých dětí. Věděli jsme, že syn má problém ve střevu (histamin se mimo jiné ve velké míře přijímá ve stravě, nebo se při trávení uvolňuje), šli jsme do toho. Obsah knížky byl právě o dnešní stravě a škodách na našem zažívání. Opravdu ze dne na den jsme změnili naše stravování (opět celá rodina). Věděli jsme, že nesmíme s ohledem na synovu nemoc používat fermentované ani kvašené potraviny, protože obsahují obrovské množství histaminu. A pokud jsme je na začátku použili, opravdu na ně bleskově reagoval otoky. Ale byli jsme trpěliví, šli jsme po malých krůčcích. Kvašenou zeleninu jsme nejprve kvasili jen pět hodin – v té době jsou tam již probiotika, ale ne kyselina mléčná, která by mu vadila. Na začátku jsme vůbec nepoužívali slad, sojovku, umeocet. Už po prvním měsíci byla na synovi patrná fyzická úleva. Když bylo zjevné, že řešení máme, vysadili jsme všechna antihistaminika a ve spolupráci s paní doktorkou Strnadelovou započali léčbu bylinkami. Pak přišly okamžiky, kdy syn toleroval tři tenké proužky tempehu, začali jsme zeleninu kvasit plně, mohli jsme začít používat slad. Jaká byla radost, že mu můžeme rozšířit jídelníček. Po dvou letech makrobiotiky syn není vyléčený, bohužel onemocnění je pravděpodobně celoživotní a dokonce podle posledních výsledků synovi hodnota DAO ještě klesla. Což je ale velmi zvláštní, protože nyní de facto již žije na fermentovaných a kvašených potravinách (které obsahují ohromné množství histaminu) bez sebemenší újmy na zdraví. Syn je čilý, sportuje, ve škole se zlepšil v pozornosti i ve známkách, neflekatí, nenatéká a to bez jakýchkoli léků.

Podle mě laika není správná rovnice nedostatek enzymu DAO rovná se nízkohistaminová dieta. A na webu Kašulky se dozvíte i proč. Smutno mi je ale z toho, že doktoři a dokonce alergologové vedou pacienty zatím úplně jinou cestou. 

Ne. Matematika těla je jiná. Přestat střevu ubližovat nesprávnými kombinacemi jídel a nevhodnými potravinami. Jíst v době, kdy tělo potravu „čte“ a umí dát příkaz k jejímu správnému trávení. Ozdravit slinivku, aby měla sílu vydávat pokyny k trávení. Udržovat čisté pufry, aby tělo mělo možnost i jen přechodně histamin schovat, než jej může řádně zpracovat. Prostě celé to sedí, tělo je podle mě malá laboratoř a na potravu se není dobré dívat dnešním mainstreamovým okem kalorií a výživových hodnot. Ale podívat se jak tělo tráví, co umí a co neumí zpracovat a jak mu v tom ulehčit. A vyjde vám z toho makrobiotika, která je hravá a dnes už ji umím i chutně a rychle 🙂 (na rozdíl od mých začátků). Ano, pro někoho to není cesta, jednodušší je naříkat, trpět a běhat po doktorech a polykat prášky, které pojišťovna platí bez mrknutí oka.

Ano, jako ostatní, kteří na jimejinak.cz své příběhy psali, již nikomu nic nevysvětluji. I pro nejbližší rodinu jsme divní a dokonce nechápou, proč se takto stravujeme celá rodina a ne jen náš „nemocný“ syn. Zkušenosti jsou prostě nepřenositelné. I když máme doma živoucí důkaz. Nevím, zda zabralo vyloučení mléka, cukru, radikální snížení konzumace masa, minimalizace lepku (jíme jen oves a ječmen). V každém případě, makrobiotika je ucelený výživový směr a i životní styl a především návrat ke kořenům.

nejlepší popis HIT zde: https://histaminovakasulka.com/histaminova-intolerance-hit/co-je-histaminova-intolerance/    – informace na tomto blogu jsou velmi odborně zpracované a Kašulka je opravdová odbornice.

A co má web Kašulky společného s jimejinak?

Toto její prohlášení:

Po prvních pár měsících jsem pochopila, že nízkohistaminová dieta spočívající ve slepém sledování seznamů nevede k uzdravení! Symptomy sice na počátku polevily, ale postupně se vracely či přidávaly nové. Jelikož jsem se nechtěla vzdát, studovala jsem a studovala a zjistila, že tělo potřebuje uzdravit. Jako jediná vhodná cesta se ukázala být protizánětlivá dieta s omezením histaminu, ne však slepým sledováním rad někoho jiného. Základ je v tom vybírat si potraviny, které jsou čerstvé, živé, kvalitní a dokáží našemu tělu něco dát. Za rok takové diety (s vyřazením prozánětlivých látek jako je lepek či velká konzumace mléčných výrobků) se upravila nejen HIT, ale hlavně imunita a veškeré krevní parametry. Můžu jíst, co chci!! Otázka však je, co chcete jíst vy – jídlo, které vás pomalu zabíjí, nebo jídlo, které vám dodá zdraví? Čtěte, prosím, můj blog pečlivě  s otevřenou myslí a hledejte své cesty k uzdravení!