Díky za každé nové ráno…

Poslední téměř tři týdny pro mě byly jako sen. Dostala jsem se do kolečka událostí, cestování, dovolené a setkávání se s lidmi a všechno šlo tak rychle za sebou, že jsem neměla čas ani se nadechnout, natož popřemýšlet. Každopádně mě to všechno zase posunulo o kousek dál a já jsem pochopila, že ať už bojuji proti čemukoli, pořád bych měla každé ráno děkovat za svůj život a za to, co mi přináší. Jsou dny, kdy je opravdu velmi těžké být vděčný, kdy je člověku špatně, dozví se novou diagnózu, není spokojen v práci nebo je to toho prostě moc, ale ani v takové dny bychom neměli zapomínat, co krásného jsme prožili a kolik toho na nás ještě čeká. Opět jsem si potvrdila, že proti nově nastalým situacím nemůžu bojovat, že se nesmím pranýřovat za věci a zvláště ty, které nemohu ovlivnit, že na sebe musím být hodnější, ale přitom bojovat za svá práva a že se musím těšit z každého dne, protože každý nový den může něco přinést.

Tak jako většina chronicky nemocných pacientů mám lepší a horší období. Nejen zdravotně, ale i psychicky. Nežiji v růžové bublině, kde by se mi vyhýbaly problémy v práci, složité či toxické vztahy, problémy a nemoci lidí, které miluji či kde by mi někdo něco dal zadarmo. Někdy si říkám, že si za to můžu tak trochu sama a věci by mohly být jednodušší, kdybych nebyla tak tvrdohlavá a cílevědomá, ale hold některé povahové rysy dostáváme do vínku při narození a těžko se s nimi bojuje (dík mami a tati:)). Tentokrát jsem odjížděla na dovolenou opět do své milované Kalifornie, protože mě čekala svatba jedné z nejúžasnějších osob, které jsem v životě potkala, a moc jsem si přála u této životní změny být. O tom, že to bylo krásné a dojemné setkání a že se mi pokaždé, když jsem viděla, jak se na sebe nevěsta a ženich dívají, zalily oči slzami (štěstí a pokory), nemusím ani psát. Ale jako bonus si tentokrát přivážím nová přátelství a pocit, že jsem těch několik dní naplnila tak neuvěřitelně bohatě, že mám pořád pocit, že to byl jen sen.

Nebudu lhát, že mám i chvíle, kdy se ptám, proč vlastně ještě bloguji a jestli to má smysl, když jsem dané téma tak trochu nakopla a postupem času se přidali další blogeři, kteří nás zásobují recepty. Na druhou stranu stále vidím, že většina článků nereflektuje informace z literatury a vývoj syndromu HIT, ale spíše jen cituje staré informace stále dokola, což škodí především pacientům, a mně to pak nedá. Musím říct, že velkou podporou mi vždy byla i komunikace s Yasminou z Healing Histamine, se kterou není problém pustit se do rozboru vědecké literatury a diskutovat (a pak mě vždy pobaví, když vidím, že lidé ignorují mé články v češtině vypsané dopodrobna na podobné téma, ale pak sdílejí články do Yasminy, protože co je česky není zřejmě důvěryhodné:)). Ano, často se dostaneme i na téma, proč nepíši v angličtině pro větší sledovanost a proč si z toho neudělám byznys, ale to tady rozebírat nechci. Pokud sledujete instastories, tak vám asi došlo, že jsem s ní strávila nějaký ten den a musím říct, že to bylo naprosto úžasné a osvěžující a že jsem pochopila zase spoustu věcí.

Vařit a jíst s blogerkou, která sdílí vaši vášeň pro vysokonutriční protizánětlivou stravu, je prostě radost.

Yasmina je neuvěřitelně silný člověk a dnes, když se rozhodla nakonec svůj příběh zveřejnit, můžu napsat, že po celém boji s poruchou aktivace žírných buněk překonala další ránu v podobě velmi agresivní formy rakoviny prsu. A já si na ni vždy vzpomenu, když si některý pacient stěžuje, že má po konzumaci nevhodné potraviny průjem. Lidé často bojují s tak těžkými nemocemi a jsou vystaveni takovým podmínkám, že je až neuvěřitelné, kolik síly v sobě dokáží najít. A stejně tak když mám na chvíli pocit, že ke mně byl život nespravedlivý, uvědomím si, že nemusím podstupovat náročnou léčbu či operace, které vás vyřadí úplně z provozu, že i když jsem unavená nebo v bolesti, pořád mám dvě nohy a dvě ruce a mohu se smát. Stejně tak i já jsem dlouho otálela sdílet informace o endometrióze, protože jsem jednu dobu přemýšlela, jestli si za svou diagnózu můžu já sama. Vím, že jsem polevila od přísného jídelníčku, přestěhovala se do bytu, kde zřejmě bojuji s plísní, zařadila více chemických čistících prostředků, zkoušela levnější (avšak stále přírodní) kosmetiku a upustila od většiny suplementů, a samozřejmě pak ve mě hlodalo, zda jsem si tím mohla ublížit. Na druhou stranu víme, že největším spouštěčem je většinou stres a jak zmiňuje Yasmina, i rakovina prsu může souviset se stresovou událostí už v dětství, aniž byste k ní měli jakoukoli genetickou náchylnost. Tedy lze předpokládat, že mým spouštěčem byla především podzimní vlna stresu, což mělo velmi smutné důsledky pro mé tělo.

I na svatbě se dá skvěle a bezpečně najíst:).

Potřebovala jsem nabrat čerstvého, solí provoněného vzduchu do plic, abych si připomněla, že každý další den je krásný den a že je jedno, proti čemu všemu bojujeme, ale měli bychom to dělat s pokorou k životu i k sobě samým. Stále hledám cestu, jak být na sebe hodnější a jak přijmout, že mě tělo pokaždé varuje, když ho přetěžuji (což je moje oblíbená činnost:). To ale neznamená, že nemám ve svém okolí spoustu lidí, kteří mě mají rádi a že nemám krásný plnohodnotný život. Vím, že většina podobných článků je stále dokola a zní to vše jako klišé, ale je opravdu důležité se včas zastavit a uvědomit si, co vše v životě máme. A jak skvělé lidi potkáváme. Před pár lety bych nevěřila, že jednoho dne sednu na letadlo a budu bydlet u známé blogerky a mít možnost hodiny diskutovat o zdraví a výzkumu a přitom se cítit nejbezpečněji ve svém životě, protože cokoliv, co bylo servírováno nebo navrženo, bylo pro mě totálně bezpečné (a tak chutné!). Nebo že se budu projíždět v novém Lexus po Santa Cruz. Nebo že si dám kombuchu a nebudu mít vůbec žádnou reakci. Život je prostě plný zvratů, které mohou být také krásné a na ty se musíme těšit. Kdoví, co nás čeká za rok nebo za dva nebo třeba za deset. Každopádně má smysl bojovat každý den, abychom to zjistili.

Advertisements

12 thoughts on “Díky za každé nové ráno…

  1. Milá Kašulko, váš blog jsem objevila teprve nedávno. Je úžasný. Co energie jste do něj vložila. Co informací načerpala a zpracovala. Tak bych chtěla přispět do mlýna jenom svojí troškou. Svoji nemoc jsem si uvědomila nebo ona mi jasně dala najevo, že je tu v r. 2008. Celá jsem natekla a měla červené fleky. Ze začátku jsem vinila osud, jídlo,…. Samozřejmě navštívila mudry, léčitele a nikdo mi nedokázal pomoci. Moje lékařská zpráva byla tlustá jako můj Slovník antické kultury a nikdo stejně nedokázal určit diagnózu. Jen by mi každý lékař, u kterého jsem byla, něco uřízl. Já jen věděla, že po prožitých 5 letech, kdy jsem měla střídavě několikrát do roka antibiotika, už žádné léky nechci. Hledala jsem tedy sama. Přes několikaleté období, kdy jsem opravdu striktně dodržovala stravu na zelenině a zeleninových šťávách, a jinak pořád žila stejně, jsem postupně začala léčit také duši. V r. 2015 se mi opravdu tělo začalo uzdravovat. Mohu už sníst leccos, co bych dřív nepovažovala za košer jídlo. Píšu to proto, abych vás povzbudila, protože mi je nyní 51 let a tak dobře jako nyní, jsem se nikdy před tím necítila. Opustila jsem totiž práci, která mě neskutečně stresovala. Nejhorší bylo, že toto jsem si opravdu dlouho nedokázala přiznat. Takže, já si opravdu myslím, že STRES je hlavní spouštěč všech chorob. Člověk opravdu nepotřebuje mnoho (myslím hmotné statky), vystačí si s minimem. Dnes, když vidím, jak se někteří „řítí“, tak to nechápu. Klikají, do toho řídí auto a ještě mluví rychle. Aby nakoupili věci, které již zítra nepotřebují. Pamatuji dobu mého dědečka – sedláka, ten nikdy neutíkal a dělal vždy jen jednu věc. Věřte, že jsem nad svým životem opravdu hodně za ty uplynulé roky přemýšlela. I tu jógu cvičím už asi 20 let, a teprve posledních několik let mi slova o meditaci opravdu jdou přímo do duše. Zharmonizujte čakry a opravdu se soustřeďte na svoji duši. Používejte pozitivní afirmace… Buďte spokojena sama se sebou. Ani jsem netušila, že se takto rozepíši. Přeji vám vše dobré.

  2. Ahoj Kasulko

    Tak co, uz se citis lepe? 

    Doufam ze jo. Pomahas tolika lidem, zivot je obcas tak nefer ze nepreje tem co si to opravdu zaslouzi. 

    Ahoj. Milan

    • Ahoj Milane,
      moc děkuji!:)
      Cítím se fajn, ono se to samozřejmě mění, ale Kalifornie mě vždy nějakým záhadným způsobem dokáže nakopnout. Život je prostě takový a nikdo nám nesliboval, že bude jednoduchý:). Beru to tak, že vše negativní nás nakonec posílí. A často i naše okolí:).

      Hezký den,

      K.

  3. Hezký napsáno.
    Moc fandím
    Jen poznamecka- opakující se slovo Boj má taky někdy za následek prohru. V boji je vždy jeden vítěz a jeden porazeny.50 na 50.
    Vyhýbání se slovu BOJ s sebou nese poznatek, že boj lze nahradit přijetím.
    Praktikuji a je mi zase o kus lip.
    Každý „kus“ dobry 😉
    Přeji vše dobré 😊

  4. Milá Kašulko,

    Vy ani nevíte, co nám všem dáváte. Píšete blog, u kterého znám každé slovo, čtu každý článek. Vaše práce má smysl. Nabíjíte nás energií, protože před dvěmi měsíci, co mě „diagnostikovali“ jsem si všude připadala jak blázen. „Prosím, můžete mi uvařit toto ale bez toho a s tímto?“ Už se toho všeho tolik nebojím. Vím, že z jídla nemusím být ve stresu, protože stres je pro mě šílená záležitost a samozřejmě nejen pro mě (jak zmiňujete). Zrovna teď neprocházím šťastným životním obdobím, takže mám všude po těle ekzém, nemohu skoro nic jíst, protože mám šílené reakce přestože dodržuji režim, jaký bych měla. Mám gynekologické potíže a jen spím. Nejsem schopná ani pořádně pracovat, takže se bojím následků… Čtu spoustu knih, které mi pomáhají se od stresu odreagovat, ale prostě jsem velmi přemýšlivý tvor a dokud vše nemám do detailu vyřešené, není se mnou k vydržení.
    Blogerek je spousta jak píšete, i já na instagram občas nějakou fotečku dám. A jsem ráda, že jsem v této komunitě, kde se mohu podívat, že v tom nejsem sama a jak s tím nakládají ostatní. Že se dá i ze smoothie udělat pohledný zázrak, na který třeba každý nemá „buňky“ vymýšlet.
    Vy a Yasmina jste dvě osoby, které nám právě přinášejí všechny ty poznatky, protože byť bych měla mít čas a pátrat více, nemám ho. A vždy se těším, až mi klikne Váš email, Váš instagram. Vy jste pro mě zdroj informací a nesmírně si Vás vážím. Usmějte se, my „histaminky“ Vás potřebujeme. Myslím, že pro většinu z nás jste blog, ze kterého čerpáme všechyn kvalitní informace, a nejen my, ale i lékaři, kteří HIT slyší poprvé… Děkuji za Vaši práci. Kateřina

  5. „ … protože jsem jednu dobu přemýšlela, jestli si za svou diagnózu můžu já sama …a samozřejmě pak ve mě hlodalo, zda jsem si tím mohla ublížit.“ – Kašulka netrápte sa tým, tieto pocit zožierajú človeka zaživa a vy potrebujete silu a energiu na iné aktivity. Šla ste mínovým poľom, nechtiac ste stúpila na skrytú mínu, dotrhalo vás a ešte si vyčítate?
    Áno, občas človek musí premýšľať s prímesou negativizmu či smútku a zdieľať tieto pocity a myšlienky s inými. Veď aj Losadov pomer je 5:1 nie 5:0. Píšte tak ako doteraz, a prosím buďte naďalej cieľavedomá a tvrdohlavá 😊 Vďaka tomu ste hlboký a systematický človek, ktorý navyše zo svojej hĺbky nezištne dáva. Ďakujem za vaše články. Všetky.

    • Děkuji:) Já vím, že si to člověk nesmí takhle brát, ale ruku na srdce, tyhle myšlenky občas zabloudí snad do každé hlavy. I když to není lehké, právě proto o tom píši, aby si lidé uvědomili, že je to normální takhle přemýšlet, ale není to dobré a zdravé a naopak člověk musí zase přeponout zpět, k tomu pozitivnímu, a uvědomit si,že minulost je minulostí a je dobré se z ní poučit, ale nebořit se v ní a nemrskat se za ni. A že se takové myšlenky nemusí vyhnout nikomu, ať už přemýšlí jakkoli logicky nebo se snaží směřovat k pozitivismu (nebo-li vyrovnávat onen poměr). Je pak skvělé, že se lidé dokáží povzbudit navzájem, velké díky!

  6. Fandím, pište dál. Ale přiznám se… to psaní je tak negativní!!!! Hledám v něm info, přeskakuji ty věty, kde jste negativní, to radši nečtu.

    • Děkuji za komentář. Nejsem si jistá, co myslíte negativním, ale chápu, že každý vnímáme informace jinak (a někdy opravdu studie vyzní negativně, ale tak už to bývá, výsledky nejsou jen pozitivní:)).

      • Negativním jsem nemyslela studie a informace. Píšete svým vlastním rukopisem, jak se říká… a právě ten mi takový přijde. Může to klamat. Nevím, třeba ve skutečnosti jste veselá kopa 🙂

  7. Určitě blogujte dál, nepřestávejte, právě u vás byl ten náš začátek „vyléčení“ stravou a i u Vás jsem si potvrdila, že nizkohistaminová dieta nefunguje a že makrobiotika vede lidi k tomu, co vy dokazujete studiema. A jak jsem psala, na Vašem webu hledají radu i dokroři!

    • Děkuji, a to i za sdílení příběhu, protože to krásně ukazuje, že člověka jen stačí „naklepnout“ a pak už může najít cestu ke zdraví, ať už je jakákoli. Každý takový člověk je pro mě hrdina!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s