Když jsem dostala novou knihu vydanou pod hlavičkou Jan Melvil Publishing, trochu jsem se zastyděla, že nemám vůbec čas na čtení a že mi v knihovničce leží spousta knih, které bych ráda přečetla. Na druhou stranu toto nakladatelství je zárukou kvality a zvědavost mi nedala. Říkala jsem si, že jen tak nakouknu, abych věděla… a než jsem se nadechla, obsah knihy mě totálně pohltil. Pokud se zajímáte o své zdraví, nemohli jste minout kategorii mikrobioty a její důležitosti pro správné fungování našeho těla. Tato kniha vás vezme ještě mnohem dál a i ten nejvíc nevěřící Tomáš pochopí, jak důležitý je ten neviditelný svět mikrobů. Pokud bych mohla, smekla bych před autorem (a překladatelem) pomyslný klobouk. Snad jen génius může popsat tak složitá témata čtivě a srozumitelně, kdy s každou novou informací máte pocit, že dál už vás nic nepřekvapí. A ejhle, ono překvapí!

Pojďme spolu na výlet do ZOO

Kniha začíná velmi příznačně prologem Výlet do ZOO, kde pochopíte, že každý z nás je svým způsobem ZOO – kolonie uzavřená v jednom těle. Celý svět. A v tu chvíli si možná uvědomíte, že i v ZOO musí být o každé zvíře dobře postarané, aby přežilo a mohlo společně s ostatními vytvářet fungující koncept. A přesně tak je to s naší bohatou mikrobiotou, která je často přehlížena i v lékařských sférách. Takto zajímavá a výstižná přirovnání se prolínají celou knihou. V první kapitole se dozvíte o evoluční roli bakterií na našem světě. Tedy nejen bakterií. Seznámíte se se vznikem eukaryot, s tím, že mikrobiota je vlastně takový náš samostatný orgán a jak by to asi vypadalo, kdyby mikrobi nebyli. V další kapitole se autor věnuje výzkumu a historii techniky, která nám umožňuje vidět ten miniaturní svět. Dozvíte se, s čím se musel potýkat nejen Leeuwenhoek, ale jak těžko se informace o mikrosvětě prosazovala i do vědecké sféry. A ve chvíli, kdy už si bakterie svou cestu vyšlapaly, byly spojovány s patologickými procesy a přenosem nemocí. Seznámíte se s celou řádkou jmen, které v historii výzkumu mikrosvěta hrály velkou roli, a to zajímavým výstižným způsobem. Přijde mi, že autor má cit na to, jak věci nejen pospojovat, ale jak vystihnout podstatu bez zbytečného patosu a příliš velkého množství odborných slov.

Kapitola Bodybuildeři je moje oblíbená, protože zde autor komunikuje s celou řádkou zajímavých vědců, kteří svůj život zasvětili výzkumu specifických živočichů ve vztahu k mikrobům, tedy přesněji, jak je symbióza s mikroorganismy důležitá pro vývoj či dokonce přežití určitých organismů. Dozvíte se o luminiscenčních bakteriích Vibrio fischeri a její roli ve vývoji svítících orgánů sepiol, o manažerských bakteriích, které v myším střevě určují, které vlastní geny má tělo použít pro správný vývoj střeva, o bakteriích, které umí spojovat jednobuněčné organismy ve shluky, ale také o tom, že i pro člověka hrají roli nejen při tvorbě a ve funkci střeva, ale jsou potřeba pro obnovu kostry, ochranu mozku, metabolismus tuků či funkci imunitního systému. A zde se také dostáváme k logické otázce zánětu a autoimunitních nemocí, protože stejně jako umí bakterie zánětlivou reakci spouštět, umí ji i potlačit. Autor zde vysvětluje, proč matky, které prodělají infekci v těhotenství, rodí častěji děti a autismem či schizofrenií, tedy jaké je spojení mezi propustným střevem, vývojem mozku a chováním (a proč strava může tyto nemoci do jisté míry zvrátit).

Dr. Jekyll a Mr. Hyde aneb na místě činu záleží

Pokud ještě teď nejste přesvědčení o fascinujícím světem mikrobů a jejich roli v našem životě, kapitola Platné smluvní podmínky vás musí přesvědčit. Zajímavé je vysvětlení, že prakticky nejsou hodné a zlé bakterie, jak je někdy chápeme, ale určité vztahy a symbióza, která se odvíjí od druhu organismu a místa, kam se bakterie dostane. Pokud něco opravdu potřebujete z celé knihy znát, začněte číst na straně 102. Autor zde přehledně vysvětluje, jak vlastně funguje náš střevní imunitní systém a co vše zde hraje roli. Sliznice, antimikrobiální peptidy, armáda fágů, batalion buněk imunitního systému, průzkumníci, protilátky: systém naší střevní imunity je úžasně propracovaný a aktivní. V této kapitole také pochopíte, proč je kojení tak důležité pro veškerý vývoj a proč jej spojujeme s protekcí. Pochopíte, jak oligosacharidy mohou pomáhat chránit naše tělo proti patogenním bakteriím a proč je tak důležité nastavit správný jídelníček od samého začátku.

Žijeme v hyperzánětlivém stavu

Jedno se knize musí tedy uznat, při každé kapitole zůstáváte něčím ohromeni. Následuje kapitola V nemoci i ve zdraví. Pokud sledujete novinky z výzkumu mikrobioty pravidelně, nemohou vás některé věci překvapit, ale autor je podává opravdu srozumitelně s často velmi trefným přirovnáním, které pomůže představit si problematiku i laikovi. Autor sice začíná u korálových útesů, ale velmi plynule přechází k výzkumu na zvířatech a u lidí. Dozvíte se o spojitosti bakterií a obezity, ale také hodně zajímavé informace o IBS a dalších zánětlivých nemocech, které se očividně odvíjí od toho, zda jsou zdravá naše střeva a mikrobiota. Co mají společná onemocnění jako diabetes 1.typu, roztroušená skleróza, alergie, astma, revmatoidní artritida a další? Justin Sonnenburg říká: „Jedním ze společných jmenovatelů je zvýšená hladina zánětlivosti v těle hostitele. Ta se nachází v samém středu všech těchto problémů.“ Autor se zamýšlí nad tím, co přispělo v západním světě k takovému hyperzánětlivému stavu a mě samotné odpovídá na otázku, proč mi protizánětlivá strava tak pomohla a proč se vyplatí nejen při HIT cílit střevo a mikrobiotu. Dozvíte se více o hygienické hypotéze a vzniku alergií a o tom, jak si nejen snižujeme množství mikrobů ve svém okolí, ale hladovíme již přítomné bakterie a pak je ještě ničíme chemií ve stravě a antibiotiky. Člověk se vlastně vůbec nediví, že téměř kohokoli potká, stěžuje si na nějaké zdravotní problémy. V knize je vyzdvihnut zajímavý případ H.pylori, kterou dnes okamžitě léčíme antibiotiky pro vyšší riziko vzniku žaludečních vředů a rakoviny žaludku, přitom se ale potvrdilo, že H.pylori patřil mezi „staré přátele“ a naopak nás chrání před rizikem refluxu, rakovinou jícnu a astmatem. Zatímco dříve byl tento druh rozšířený, dnes se nachází jen u 6% dětí v západních zemí. Spíše než rozhodnutí o tom, zda je H.pylori nezbedná bakterie se autor snaží poukázat na fakt, jak rychle mizí jednotlivé bakterie, což ovlivňuje naše zdraví. V zemích Západu vidíme takto extrémní pokles B.infantis, což je prakticky nepostradatelná bakterie pro správný vývoj kojence (poklesu přispívá nejen procento porodů císařským řezem a krmení umělou výživou, ale zřejmě porody ve vyšším věku a méně rozmanitého kontaktu dětí). Co se stane, když úplně vymizí? Řekla bych, že autor sofistikovaně otvírá diskuzi nad tím, jak komplikované jsou vztahy s mikroby a zda jejich vyhubení/mizení má zásadní vliv na naše zdraví.

Nechť nás bakterie živí!

To už se dostáváme ke kapitole Taneční páry. Pochopíte, jak je možné, že stejný druh zvířete nesoucí stejným genom si v odlišném prostředí vyvine jinou mikrobiotu a u některých druhů to může zajít tak daleko, že potomci zdánlivě stejného druhu nejsou schopni přežít zřejmě díky nekompatibilnímu mikrobiomu s genomem. Od strany 177 také najdete pár fotografií zvířátek, o kterých se v knize píše. Pak už vás čeká kapitola Vzájemně zaručený úspěch poukazující právě na dopad symbiózy. Dostáváme se do světa polokřídlích, kteří nám pomohou pochopit, jak je systém chytrý a jak lze bakterie využít k tomu, aby nás živily. Naopak některé mšice zjistily, že vše najdou v potravě a svou mikrobiotu vykopli stejně, jako se můžeme zbavovat svých genů. Zde je představena také teorie, že takto se i člověk zbavil některých genů, protože vše našel v potravě, tak na co vyrábět všechny enzymy (a tak se staly některé aminokyseliny esenciálními pro příjem z výživy a je otázka, zda pokud do těla dodáváme nějaký suplement enzymu, zda se tělo nezachová stejně aneb proč se vyrábět s něčím, co dostanu?). Také se podíváme hluboko pod mořskou hladinu. Řekla bych, že o většině živočichů rozebíraných v této knize jste stejně jako já nikdy neslyšeli.

A jak moc jsou vaše bakterie promiskuitní?

V kapitole Alegro e dur se podíváme blíže na horizontální přenos genů mezi bakteriemi. Když se potká člověk s člověkem, potřesou si rukou. Bakterie nejsou zdaleka tak formální a rovnou si vymění nějaké geny. A někdy to vede ke zvýhodnění bakterií. Díky tomu např. na první zkoumání poznáte Japonce, protože si ponese bakterie s enzymy pro trávení mořských řas. V kapitole pochopíme, jak rychlá je evoluční změna u mikrobioty a jak z toho prakticky těží i člověk. A lidské bakterie jsou obzvláště promiskuitní ve výměně genomu s cizinci. Autor vás provede spletitou cestou mšic a dalších tvorů, které dokáží s výhodou využít horizontální transfer genů, ale ukáže, že to nemusí být vždy pro hostitele výhodné.

Zdroj: http://mygutmatters.com

Pravda o probiotikách aneb jaká je jejich budoucnost?

Pak už se dostáváme ke kapitole Mikrobi à la carte. Přestože kapitola začíná děsivým popisem nemoci známé jako elefantiáza, která začíná pouhým štípnutím komára a přibližuje skutečnost, proč lze některé parazitické nákazy zvládat lépe pomocí antibiotik, je v ní podstatné něco mnohem důležitějšího. Stejně jako nestačí pouze odstranit „zlé bakterie“, nestačí ani pouze přidat „hodné bakterie“, což už mnozí z vás ode mě slyšeli. Na rovinu – v tuto chvíli si už možná myslíte, že víte spoustu o symbióze a že vás jen tak něco nepřekvapí. A přesně v tu chvíli vás autor jen tak mimochodem odstřelí pravdou o probiotikách, o tom, že tyhle bakterky naše střevo neosidlují a že mechanismus účinku je úplně jinde (ať už v protizánětlivých enzymech uvolněných po smrti či zapínání genů našich osadníků) a z toho tedy vyplývá i to, že pouhé přidání probiotik vás nespasí (i když beze sporu pomůže). V této kapitole se více seznámíte s výhodami i nevýhodami fekální transplantace mikrobioty a jakým směrem se ubírá její budoucnost. Na to trochu navazuje i kapitola poslední, která se jmenuje Svět zítřka. Je zde velmi zajímavě vysvětleno, proč vlastně naše snaha vybíjet všechny bakterie a dělat prostředí sterilní končí často ještě hůře. Sami jste jistě slyšeli o někom, kdo se nakazil v nemocnici, často ještě horší nemocí. Nebo máte sami zkušenost, že po užívání antibiotik na potlačení určité nemoci jste nakonec skončili s dalšími komplikacemi. Dnes už naštěstí ale máme potřebné informace a začínáme postupně zjišťovat, jak důležitá je naše mikrobiota a jak jí ubližujeme moderním stylem života, ať už mluvíme obecně o znečištění, nadužívání léků nebo přídavné chemii v jídle. V této kapitole pochopíte, že cílem v budoucnu zřejmě nebude dělat prostředí ještě více sterilní a bakterie likvidovat, ale naopak využívat ty nepatogenní ve vlastní prospěch. Bakterie v šamponech, bakterie v architektuře, probiotika na materiálech a v okolním prostředí namísto nutnosti je polykat? Možná to není až tak daleká budoucnost, jak by si někdo myslel.

Jestli vás zaujala jakákoli informace z mého souhrnu, pak se musí kniha objevit na vašem seznamu literatury. Je téměř nemožné popsat, jak moc je kniha nabitá informacemi a přitom psaná chytlavě a srozumitelně. Kvalita je podpořena téměř 100 stranami citované literatury, komentářů/poznámek a odkazů na další materiál. A také v knize najdete pár pěkných fotografií. Takže všechny palce nahoru a vám přeji příjemné čtení! Aneb jak řekl Walt Whitman:

„Vždyť jsem veliký, obsahuji davy.“ Nebo lepší úprava od aurora knihy:  „Jsem davy.“

Zdroj: http://scanberlin.com/
Reklamy

3 thoughts on “Recenze: „Obsahuji davy“ aneb výlet (nejen) do naší vnitřní ZOO

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s