Když si zadáte do databáze vědeckých článků pojem lupénka, vyskočí na vás více jak 2000 odkazů na studie. Přitom se dlouhodobě mezi lidmi o tomto onemocnění vůbec nemluví a z nějakého důvodu je to tabu i u lékařů. Nakonec se toho musela chopit farmaceutická společnost a udělat si trochu reklamu, a naše ulice teď zdobí plakáty odkazující na lupénku. Nejsem si však jistá, kolik lidí to pochopí nebo bude hledat dál, co to vůbce lupénka znamená. Toto téma mi hlavou problesklo snad už stokrát a pořád si říkám, jak je možné, že se k nám nedostane více informací. Nemyslím si, že by pak lidé byli více hypochondry, ale ti, kdo nemocí opravdu trpí, by lépe pochopili podstatu své nemoci a mohli na základě toho logicky stavět a dohledávat, případně si pomoci v léčbě bez toho, aby pouze spoléhali na lékaře a léky. Z vlastní zkušenosti mohu mluvit o tom, jak lékaři izolované bolístky a symptomy nespojují v jedno (a jak moc nám proto chybí to, že spolu doktoři mezioborově více nespolupracují) a jak nakonec změna životního stylu dokáže udělat zázraky, aniž byste to vůbec čekali. Ale myslím, že takovým aha momentem si projde každý člověk s autoimunitní nemocí, který se rozhodne pro radikální změnu a pocítí možnost žít chvíli v remisi, tedy bez obtíží a vedlejších účinků léčby. O lupénce chci ale psát také proto, že to není jen nemoc kůže, která lze vidět, ale že postihuje systémově celé tělo a může se projevit i na dalších orgánech, a také proto, že je to zánětlivé onemocnění související se žírnými buňkami.

Lupénka nebo-li psoriáza je zánětlivé onemocnění, které je dnes spojováno nejen s kůží a klouby, ale také depresí, zánětlivými onemocnění střev či kardiovaskulárními nemocemi (tedy tam, kde vidíme zánětlivou složku). Je to onemocnění s genetickým podkladem, kde je primárně postižena kůže a následně také další orgány. Podle studií je u lupenkářů zvýšená prevalence celiakie, nealkoholického tukovatění jater či erektilní dysfunkce. Obecně se udává prevalance okolo 2% (stejné riziko u žen i mužů), což je například více než u celiakie, o které stále slyšíme mnohem více než třeba o lupénce. Přitom léčba lupénky může být mnohem komplikovanější a přidružené nemoci stejně vážné (a některé studie poukazují i na účinnost bezlepkové diety). Mezi spouštěče nepatří jen potraviny, ale především stres, virové a bakteriálná infekce, alkohol, spáleniny a jiné zranění kůže, kouření, léky či  dokonce kosmetika. Klinicky se lupénka rozděluje na pět typů: chronická ložisková psoriáza (psoriasis vulgaris, nejčastější forma), punktátní/gutátní psoriáza (fleky ve tvaru kapky, často např. při streptokokové infekci), inverzní psoriáza (v záhybech, obličej), pustulózní psoriáza (chodidla, dlaně, generalizovaně) a erytrodermická psoriáza (velmi vzácná).

220px-Psoriasis_on_back
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Psoriáza

Pohled na lupénku není v mnohým případech nic hezkého a léčba bývá někdy velmi komplikovaná. V tuto chvíli je asi dobré připomenout, že nemocný není nakažlivý a nemusíte se tedy bát, že bych vás kontakt s ním mohl jakkoli ohrozit. Pacienti mají různou míru postižení na různých částech těla, u 75-90% pacientů se vyskytuje problém s pokožkou hlavy a může se projevit i jako alopecie. Asi u poloviny pacientů se objevuje lupénka také na nehtech (až 90% pacientů s psoriatickou artritidou jsou postiženy i nehty). Pacienti s psoriázou mají také velké riziko rozvoje dalších chronických nemocí, jak už jsem psala výše. Nejčastěji sem patří:

  1. Psoriatická artritida – jedná se o artritidu spojenou s psoriázou, prevalence se udává mezi 6-42% podle dalších faktorů. Známe už nějaké genetické predispozice, mezi enviromentální spouštěče patří infekce (často se udává Streptokokus, retroviry), léky, zranění kloubů, emoční stres, nadváha. Z pohledu imunity jsou pozorovány změny jak v humorální, tak buněčné imunitě. Klinicky se projevuje otoky, bolestí a ztuhlostí kloubů, vazů a  šlach.
  2. Metabolický syndrom – závažnější psoriáza je často doprovázena také obezitou, zvýšenými TAG či glukózou v krvi, což může souviset se zánětlivým stavem při lupénce. Diskutuje se také to, že naopak obezita může spouštět lupénku a že dokonce snížení váhy může vést k remisi (což zřejmě souvisí se snížením zánětlivých markerů).
  3. Kardiovaskulární choroby – lupénka se řadí mezi rizikové faktory pro rozvoj kardiovaskulárních chorob jako je srdeční infarkt či periferní vaskulární nemoci.
  4. Neuro/psychiatrické poruchy jako je nervozita, deprese – není asi překvapením, že u pacientů se velmi často vyvíjí i psychologické problémy, zvláště u vážnějších případů. Je popsána spojitost s depresí, nervozitou, chorobným nutkáním, klinická deprese je popsána i v souvislosti se sebevražednými sklony.
  5. Nealkoholické tukovatění jater – u NAFLD bylo zjištěno, že prevalence mezi psoriatiky je 17-60%, což by opět mohlo souviset s zánětlivými cytokiny.
  6. Crohnova choroba – pacienti s Crohnovou chorobou mají 7x vyšší riziko vzniku lupénky a lupénkáři skoro 3x větší riziko rozvoje Crohnovi choroby. Celkově IBD a psoriáza jsou si velmi blízké, co se týče genetického podkladu.
  7. Lymfom – i tento problém se může vyskytnout u pacientů s lupénkou. Některé studie poukazují na stejné riziko jako v běžné populaci, jiné na trojnásobně vyšší riziko u psoriatiků.
psoriasis-coverage-severity.ashx
Zdroj: https://www.psoriasisconnect.com/learn/what-is-psoriasis/

Životní styl a lupénka

Množství výzkumu naznačuje, že se opravdu jedná o rozsáhlý problém a že se vědci a lékaři snaží odhalit, jak si poradit s problémem, který má genetickou, imunitní i enviromentální složku. Jedna z nových studií vysvětluje, proč kortikoidy nejsou lékem, ale pouze potlačují reakci na danou dobu užívání. Všichni víme, jaké jsou vedlejší účinky takové léčby a proto není nasazována trvale. Vědci zjistili, že v období, kdy ložisko v rámci léčby vymizí, je dáno zřejmě pouze potlačením aktivace určitých buněk, které však zůstávají v kůži i nadále. Tyto buňky jsou součástí imunitní paměti, která zde hraje roli v ochraně před infekcí. U autoimunitních nemocí je to ale jinak a buňky jsou zřejmě aktivní i v době bez ohrožení, dochází tedy k zahájení reakce doprovázené zánětlivými markery a oněmi známými červenými šupinatými fleky. To je také důvod, proč se lupénka ráda vrací. Je to i logické vysvětlení, proč je to v době nemoci nebo stresu, kdy se tělo rozhodne vydat na bojovou cestu a aktivuje obranné buňky i tam, kde však žádné riziko primárně nehrozilo. Tato informace je důležitá z pohledu pochopení onemocnění a tedy cílení léčby na prevenci ukládání takových buněk nebo snížení možnosti jejich reaktivace.

To také vede k tomu, proč je velmi důležité soustředit se i u této autoimunitní choroby na celkový stav v těle a zánětlivé pochody. A ty lze ovlivnit nejen životním stylem, ale také dietou. Některé předchozí studie naznačily, že části pacientů pomáhá bezlepková dieta, což by mohlo poukazovat na efekt protizánětlivé diety. Jiná studie poukázala na fakt, že má lupénka horší průběh u obézních pacientů, kde je obezita často spojována s vyšší hladinou zánětlivých cytokinů (včetně IL-17 a IL-23, které jsou spojovány s autoimunitou). Cytokiny mohou pak zhoršovat nejen průběh nemoci, ale také přidružené nemoci (např. vývoj psoriatické artritidy). Samotná nadváha ovlivňuje také úspěšnost léčby. Kožní léze zhoršuje kouření, stres, léky či infekce. Mezi spouštěče se řadí také mírné trauma (poškrábání, piercing, tetování) či chemické látky, některé léky (antimalarika, β-blokátory, lithium, NSAID).

psoriasis_1
Zdroj: https://www.healthcentral.com/

Lupénka a histamin

Když se podíváte na spouštěče a vlastně i na multisystémovost daného onemocnění, možná vám to trochu připomene problémy s žírnými buňkami. Imunitní složka vzniku tohoto onemocnění je jedna ze základních a hovoříme o zkřížení signálů vrozené a získané imunity a centrální roli cytokinů TNFα, IL-10, interferonu γ a IL-23 (Th17 buňky). Asi nemá smysl zabíhat do podrobností, ale je zde jasná role imunity a zánětlivých pochodů, což je spojeno i s histaminem. Není tedy asi velkým překvapením, že jsou zapojeny žírné buňky, což je informace známá několik desítek let. Před 20 lety identifikovali vyšší hladiny histaminu v lézích pacientů s psoriázou, což odpovídá vyšší aktivitě žírných buněk a přispívání k zánětu. U myší a lidských buněčných linií ukázali, že imunitní reakce zprostředkovaná přes Th17 buňky, jako tomu je u psoriázy, vede k proliferaci a akumulaci žírných buněk v kůži. U velké části pacientů s psoriázou nacházíme zvýšené hodnoty IgE a s tím korelující množství buněk s receptorem, který je IgE aktivován (což může vést k uvolnění histaminu). Asi vás nepřekvapí, že tam patří i žírné buňky (zajímavé je, že u pacientů se systémovou léčbou psoriázy dochází také k poklesu IgE). Jeden z týmů usoudil, že žírné buňky jsou u psoriatiků majoritním producentem zánětlivého cytokinu IL22 a dokonce IL17 a žírné buňky tak dokonce mohou hrát roli přímo v patogenezi tohoto onemocnění. Jiné studie, které jsou třeba zaměřené na žírné buňky a těhotenství, zařazují psoriázu jako nemoc vázanou na žírné buňky, a takové ženy by pak měly být v péči lékařů, aby nedošlo k negativnímu vlivu žírných buněk na plod. Žírné buňky jsou i předmětem možné léčby do budoucnosti, což poukazuje opravdu na jejich roli v tomto onemocnění. Každopádně spojení a role žírných buněk jsou u psoriázy dobře zdokumentované (více čtěte zde a zde) a tedy i třeba atopická léčba, která by se zaměřila na jejich stabilizaci, stejně jako vnitřní léčba zaměřená na jejich stabilizaci, by mohla být do budoucna šancí pro mnoho pacientů.

Jelikož se o stabilizaci žírných buněk hovoří jako o potenciální možnosti léčby psoriázy, není tedy na škodu, aby pacienti prozkoumali celou řadu přírodních látek, které mají stabilizační účinky. Stejně tak není na škodu nastudovat efekt protizánětlivé diety, které hojně takové potraviny využívá, naopak redukuje zánětlivý stav a mohla by tedy podpořit léčbu nebo případně pomoci u mírných případů i k remisi. Samozřejmě postup při léčbě by měl být konzultován s lékařem a vždy se bude odrážet od vašeho stavu a vážnosti nemoci, ale vyřazením zánětlivých potravin, polotovarů a potravinových aditiv, a naopak přidání potravin podporující správnou funkci imunitního systému, nemůže nic zkazit.  Pravda je, že pro každého může být dieta trochu jiná v důsledku odlišných potřeb těla, nároků či dokonce metabolických mutací, ale rozhodně má smysl si pohrát nejen s dietou, ale také zvládáním stresu a odstraněním dalších rizikových faktorů. Ale nemusí to být jen o jídle. Žírné buňky zřejmě hrají roli také v reakci psoriatiků na stres a proto je dobré zaměřit se i na redukci stresu. Přece jen je to naše zdraví a za to trocha toho obětování stojí.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/217411000101011/obsah/574311-zivot-s-lupenkou

Pro více info o léčbě stravou, zkuste třeba: https://www.psoriasisdiary.com/2016/02/24/psoriasis-diet-tips/

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s