Dneska opět trochu ze sekce Histaminová intolerance: porozumění vědě. Jedním z opakovaných dotazů, které mi často chodí, jsou některé položky na nízkohistaminových seznamech, nad kterými zůstává rozum stát. Vlastně tak velmi dobře pozoruji, kdy se lidé nezamýšlí a velmi rychle podléhají strachu. A s tím souvisí i to, že by se autoři nízkohistaminových seznamů měli zamyslet, jestli šířením některých (často neověřených či nesprávných) informací spíše neškodí, protože už celou problematiku neuvedou na pravou míru. A lidé pak mají strach z vitamínů a minerálů, které nutně potřebujeme k životu.

Dneska bych se chtěla dotknout první zásadní otázky, a to jódu. Mezi histaminiky koluje, že se musí jódu vyhýbat, což však může mít velmi negativní dopad na zdraví. Asi každému je jasné, že tento minerál nemůže histamin obsahovat. Z nějakého důvodu však lidé dbají na to, že je to údajně histaminový liberátor a mohl by tedy vést k uvolnění histaminu ze žírných buněk. Smutné je, že zatímco lidé se nechají přesvědčit, že konzumovat jód je špatné, klidně dál konzumují lepek, který podle literatury působí opravdu jako histaminový liberátor. Než se tedy necháte vyděsit a budete dál věřit čemukoli, zamyslete se, proč se z nějakého záhadného důvodu bojíte pro tělo esenciálního prvku, ale necháváte majoritní zánětlivé potraviny. Samozřejmě bych ráda zdůraznila, že bychom se měli snažit dostatečný příjem pokrýt stravou a raději se tabletkám vyhýbat, protože tam opravdu může být reakce nečekaná. Doporučuji konzultovat s lékařem, jaká dávka je pro vás bezpečná a jak se ji pokusit pokrýt i na dietě při nutnosti některé potraviny vyřadit. Při nedostatku jódu totiž dochází k poškození štítné žlázy, a to klidně může vést až k poškození trávení, velké unavě, nesoustředěnosti či poruchám látkové výměny, prostě symptomům, které často přikládáme právě třeba HIT.

Zdroj: http://www.zdravi-nemoc.cz

Proč je pro nás jód důležitý?

Jak jsem zmínila výše, jód je esenciální pro naše zdraví. Uvádí se, že denní potřebná dávka je 100-150  µg, potřeba se však navyšuje hlavně v těhotenství na minimálně 200 µg za den. Nedostatkem jódu trpí především štítná žláza, jelikož slouží právě k syntéze hormonů štítné žlázy. Při jeho nedostatku vznikají problémy jako struma, snížená funkce štítné žlázy, snížení IQ a případně kretenismus. Ještě fatálnější následky má nedostatek jódu v těhotenství, kde je nutný zvýšený příjem pro správný vývoj mozku a nervového systému u plodu. Bohužel ČR je jedna ze zemí na seznamu, kde je v těhotenství nedostatečný příjem jódu, a nejen že se tedy mohou rodit děti s nižším IQ, ale celkově poškozením nervového systému:(. Užívání hormonální antikoncepce, alkohol, kouření, radiace nebo třeba nedostatek selenu, vitamínu A a železa mohou prohloubit problémy s nedostatkem jódu. Snížená funkce štítné žlázy se pak následně může projevit ospalostí, zimomřivostí, únavou, svalovou slabostí, chladnou a suchou kůží, otoky kůže a podkoží, nekvalitními vlasy a padáním vlasů, zácpou a zpomalení srdeční činnosti, mohou se objevit také neurologické problémy.

Jak je to s tím jódem a histaminem?

Upozornění na jód jakožto možný liberátor přišel docela dávno, kdy se začaly objevovat reakce některých lidí na kontrastní média při určitých vyšetření. Asi vás ale nepřekvapí, že od té doby, co se světem šířila tato informace, jsme trochu více ve výzkumu pokročili, a zjistili, že ta reakce není vyvolaná jódem, jak se myslelo, ale něčím jiným v kontrastním médiu. To by odpovídalo i tomu, že některá kontrastní média, která také obsahují jod, v in vitro výzkumu neměla vliv na uvolnňvání histaminu ze žírných buněk. V reakci na taková média hrají roli zřejmě chemické vlastnosti daného kontrastního činidla, přičemž protilátky si může člověk vytvořit proti jednotlivým složkám. V roce 2015 dokonce vyšla práce, která vyvrací, že by existovala alergie na jód a že dokonce pacienti s reakcí na jodová kontrastní činidla mohou užívat další léky s obsahem jódu. Ke stejnému závěru se vyjadřuje studie z roku 2017, která vyvrací další mýty kolující kolem jódu. Každopádně i podle nich není důkaz, že by jakákoli reakce na kontrastní média byla kvůli jódu. Momentálně neexistuje důkaz a vlastně ani důvod, proč by HIT pacienti měli reagovat na jod a měli by se mu nějak stranit. Jód je pro nás prostě esenciální prvek, který potřebuje naše štítná žláza ke své činnosti, a u člověka nebylo uvolnění histaminu po konzumaci jódu nikdy pozorováno. Pokud váš lékař operuje s pojmem alergie na jód, doporučte mu výše zmíněnou práci z roku 2017, aby si mohl vše dostudovat. V dané práci je také krásně popsáno, proč není rozumné volit premedikaci antihistaminiky a kortikosteroidy před využitím kontrastní látky při vyšetření, jelikož to samo o sobě může naopak zvyšovat riziko reakce (zajímavé je, že v práci zmiňují, že samotná antihistaminika mohou vyvolat i anafylaktickou reakci).

Ale pojďme se na ten metabolismus histaminu a jód podívat ještě dál, protože dokonce bylo testováno, zda jód neovlivňuje hodnoty enzymů odbourávajících histamin, a zjistili, že tomu tak není – jód neměl vliv na enzymovou aktivitu DAO ani HNMT (in vitro). Zajímavé je, že už v roce 1966 poukázali na to, že histidin, ze kterého normálně histamin vzniká, může s jódem reagovat, a potenciálně se tak sníží množství zdroje pro vznik histaminu. V roce 2001 dokonce ukázali, že jódem obohacené vejce zabraňuje uvolňování histaminu ze žírných buněk, což lze z daného experimentu přikládat právě jódu: ve skutečnosti tak jód nepůsobí jako liberátor, ale právě naopak. O rok později ukázali na morčatech, že podávání jódu a zvýšení jeho koncentrace v krvi vede ke snížení histaminu v krvi a potlačení alergických projevů. Takže věda říká, že je to přesně naopak, tedy pokud chcete snížit histamin, potřebujete mít v těle dostatek jódu.

Zdroj: http://nemoc-pomoc.cz/?page_id=993

Užívat nebo ne?

Koho by teď napadlo, že by to mohl být vhodný suplement pro snížení histaminu, prosím čtěte dál. Určitě to není rozumné rozhodnutí. Stejně jako existuje negativní reakce z nedostatku jódu, existují negativní reakce z přebytku jódu. Suplementovat tedy jód v tabletkách není rozumné, pokud jej nemáte přímo deficit a pokud na vás nedohlíží lékař. Rozumnější je snažit se dodat dostatek v potravě. Pokud jste tedy někdy reagovali na mořské ryby, řasy nebo dokonce kontrastní médium, není to alergií na jód, ale velmi často jinými pochody a jinými látkami. Jód tedy při HIT nepředstavuje problém. To, že reagujete na jodizovanou sůl může znamenat jen tolik, že je to průmyslově zpracovaná surovina a vy nevíte, jaký ten proces čistění byl (stačí si někdy čuchnout, jak příšerně některé soli zapáchají). Jelikož je naštěstí jód obsažen v celé škále potravin, nemusíte se soustředit jen na mořské ryby, ale vychytat si dostatečný příjem i ve své specifické dietě. Přesto se udává, že většina jódu pochází právě z mořských řas a tvorů, stejně tak jako z mléčných výrobků a vajec (jeden z mnoha důvodů, proč nechávám vejce ve své stravě). Ze stejného důvodu se občas snažím konzumovat i „diskutabilní“ ovoce (jahody, banány) či arašídy, protože i ty jsou zdroje jódu. Ze zeleniny pak najdete jód ve sladkých bramborech, špenátu či cibuli. Jak vidíte, bezhlavě vyřadit všechny potraviny jen podle nějaké seznamu by v našich českých podmínkách rychle mohlo vést k nedostatečnému příjmu jódu a subklinické snížené funkci štítné žlázy, což může mimikovat celou řadu symptomů HIT. Stejně tak víme, že právě léčba poruch štítné žlázy může vést k navýšení histaminu ve vašem těle (tedy k napodobování HIT), a je tedy lepší těmto stavům předcházet.

A pamatujte, že stále platí „důvěřuj, ale prověřuj“, tedy že bohužel většina autorů nízkohistaminových seznamů nemá dostatečné vzdělání, aby dokázali správně předkládat informace z vědecké literatury. Nenechte se prosím tedy vystrašit do stavu, že přestanete přijímat esenciální prvky důležité pro naše tělo, jen protože vám to někdo řekl.

Zdroj: http://www.vimcojim.cz
Reklamy

14 thoughts on “V čem nám nízkohistaminové seznamy lžou aneb jak je to s tím jódem

  1. Málem bych zapomněla: OPRAVUJI: dívala jsem se znova na ten mošt a podle mě jde buď o chybu nebo fortifikaci. Protože jablečná šťáva má jodu jen málo. Tak to jen na doplnění, abych tu nešířila nesmysly (i když z databáze). TAKŽE MOŠT NA DOPLNĚNÍ PŘÍRODNÍHO JODU NE.

  2. Ještě bych chtěl doplnit jeden svůj zážitek s větším množstvím jodu. Na samotném začátku svých zdravotních peripetií, jsem byl odeslán na CT s kontrastní látkou, která obsahovala jod. V té době jsem nevěděl ani o hit nic. Nicméně již při samotném vyšetření jsem cítil velmi nepříjemné teplo v pánevní oblasti až horko. Nevěděl jsem proč.Přisuzoval jsem to vysokému rentgenovému záření. Doktoři jenom kroutili hlavou, že neví. Rozhodilo mi to prostatu. A měl jsem v ní zánět-prostatitidu. Nějaký čas to trvalo než jsem se z toho dostal. Později mi došlo, že to mohla způsobit kontrastní látka, která obsahovala právě onen jod a tak to všechno začalo zapadat do skládačky.

  3. Moje zkušenosti: rád solím! Sůl mi prakticky v jídle nic nedělá s jodem! Ovšem měl jsem v létě škaredý exém a nic na to nezabíralo a tak jsem dostal velmi silný extrakt s jódem k potírání pouze na předpis. Už po druhém natření jsem pozoroval reakce co mívám po pozření potravin s vysokým obsahem histaminu. Musel jsem to přetrpět. Exému jsem se zbavil. Alergii na jod nemám. Také mi hodně vadí jox sprej do krku. Takže můj závěr zní: moc mě nezajímají studie ani seznamy. Pouze vlastní zkušenost je na místě a každý může mít jiné reakce. Je třeba se mít na pozoru.

    1. To ano, o tom žádná, tělo je podstatné vodítko. Jakékoli činidla, léčivo atd může vyvolat reakci a nemusí to ani souviset s jódem přímo (jako tomu ukázali u těch reakcí na betadine nebo kontrastní média, máme to v rodině také). Tady jde spíše o to, aby si pacienti nedoporučovali vyhýbat se všemu, co přirozeně jód obsahuje, aby se nebáli zkoušet mořské řasy či případně čerstvé ryby jen proto, že jim někdo řekne, že to má jód a nesmí to. A vlastně o tom, že právě v tabulkách je varování, že se nesmí, že je to liberátor, a přitom všechny studie poukazují na pravý opak (což vypovídá o tom, jak „kvalitně“ jsou sestaveny seznamy a že to od sebe autoři bohužel jen opisují, aniž by to někdo ověřil:().

  4. Jahody, banány a cibule jod téměř nemají, jen 1 resp. 2 μg/100 g. Špenát a arašídy už jsou na tom lépe (12 resp. 13 μg). Co se týče sladkých brambor, nemám údaje. Třešně a višně by měly mít 60, maliny 50 μg. Toto ovoce figuruje i před léčbou radiojodem v zakázaných potravinách při nízkojodové dietě (na rozdíl od cibule, jahod či banánů), takže by to mělo být správně.

    Jodem jsem se hodně zabývala a vytvořila tabulku z mnoha relevantních zdrojů, protože nikde nejsou POHROMADĚ aktuální hodnoty jodu v potravinách…Tabulky o obsahu jodu, které kolují po internetu, se HODNĚ LIŠÍ OD SKUTEČNOSTI, která se prezentuje v diplomových a jiných odborných pracích (tam se to opravdu aktuálně měří). Tudíž se připojuji k tomu „důvěřuj, ale prověřuj“. 😉

    K tomu jodu by bylo možná vhodné i zmínit, že vlivem nadbytku jodu ve stravě se dá vyvolat AUTOIMUNITNÍ tyroreoiditida. V minulých letech se např. tak přehnala jodace krmiva krav, z nichž to přešlo do mléka, že se pak opatrně v některých pracích psalo, aby se ubralo – a naštěstí na to přišla i EU, takže se dávky snížily. Akorát je pro některé pozdě. To, že nejde jen o hypotetickou možnost, dokládají slova Prof. MUDr. Václava Zamrazila, DrSc. na str. 11 a 26 (http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/JOD/Jod_a_stitna_zlaza.pdf).

    Jod tedy ano, ale ne v té podobě /a množství), ve které ho do nás cpou horem, dolem. Jod v krmivech pro zvířata není přidáván jen kvůli lidem, ale taky kvůli zisku (no, takže vlastně kvůli lidem :D)! Jod zvyšuje nárůst svalů a také dojivost! Na ten přidaný, „umělý“ jod, který je nejen v jodované soli, ale i v mléce, mléčných výrobcích, vejcích (trochu dokonce i v kaprovi!), ale zejména skoro ve všech polotovarech, se někdy vyskytuje INTOLERANCE.

    1. Skvělé doplnění!!! Jen bych se přikláněla k tomu využívat správné názvy, a to hypersenzitivita, ne intolerance. Navíc obě poslední studie rozebírají, že nikdy nebyla zjištěna přecitlivělost přímo na jód, takže k tomu se nepřikláním. Přecitlivělost na činidla, kde se jód vyskytuje, to ano, ale nikde není dokumentovaná příma reakce na jód jako takový a já jsem ráda, že na to ve studiích poukazují. Sami zmiňují, že bohužel lékaři se toto nejen špatně učí, ale i chápou, že se často mylně používá i název alergie. Jinak ten pojem umělý je takový zavádějící, protože i v přírodě se běžně vykystuje jako jodid, ani potravinách se přirozeně nevyskytuje volný, v naší krvi také koluje jeho anorganická verze. Samozřejmě je pak rozdíl, do jaké míry jej kdo dokáže využít, či deficience dalších nutrientů pro vyvázání do organické formy a následné hromadění. Jinak i pro zmíněné potraviny zmiňuji a odkazuji, že živočišné zdroje i mořské řasy jsou majoritním zdrojem, zbytkem lze obecně získat kolem 30% denní potřeby (což se samo liší podle toho, jak je založena strava a také i tím, kde je plodina pěstována, viz ony rozdílné výsledky diplomových prací). Překvapuje mě, že se jód v moči netestuje u nás častěji, ať pro diagnostiku nadměrného příjmu díky stravě zaměřené na živočišné produkty a fortifikované stravě, nebo naopak nedostatku, což samo o sobě může ovlivnit alergie a histamin.

      1. To právě ne. Pojem hypersenzitivita je nadřazeným pojmem alergie. A tu obě vylučujeme (alergie na jod pravděpodobně neexistuje). Jedině tedy nealergická hypersenzitivita, jak vyplývá z obrázku.

        http://www.solen.sk/pdf/83b7b46768431c4acd8529f87cb40ea3.pdf

        Stejně se ale často pojmy alergie a hypersenzitivita berou jako synonymum, takže mi nepřijde vhodné tento termín používat. Ale budu ještě zítra bádat dál, jestli se něco nezměnilo (což vůbec není nemožné). Tato oblast medicíny (a tedy i terminologie) se rozvíjejí v posledních letech poměrně rychle.

        https://books.google.de/books?id=GzfQF8SgIbwC&pg=PA139&dq=hypersenzitivita+alergie+rozd%C3%ADl&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwibhbrP2_HYAhUGaFAKHU9JCQMQ6AEIKDAA#v=onepage&q=hypersenzitivita%20alergie%20rozd%C3%ADl&f=false

        Pojem umělý jasně vystihuje, že nepochází z přírody, ale je vyroben chemicky. Uvedu konkrétní příklad z vitamínů: koupený vitamin E NEMÁ PŘESNĚ tutéž strukturu, jako ten přírodní. Syntetický vitamin E je racemická směs 8 stereoizomerů, ale uspořádání těchto atomů V PROSTORU se liší podobně jako např. pravá a levá ruka nebo zrcadlový obraz od skutečnosti. Přirozená forma vitaminu E má stereochemické uspořádání atomů v prostoru jednotné. Když dva (příroda a člověk) dělají totéž, není to totéž. Na podobném principu (šlo o dva optické izomery) kdysi proběhla ta tragédie s Thalidomidem… Jeden enantiomer léčil a druhý vytvářel malformace.

        Jodičnan, který se místo jodidu používá, je stabilnější, než jodid. Tělo potřebuje jodid. A ten musí z jodičnanu, který je v soli, přeměnit. Možná i v tom může být problém, kdo ví!
        Jahody, banán, cibule do potravin obsahujících jod fakt nepatří, o tom mě nepřesvědčíte, protože jsem prohlídla desítky zdrojů a sestavení té tabulky mi trvalo několik měsíců. 🙂 Právě zdroje v angličtině jsou NEJVÍCE CHYBOVÉ, proto si vážím pedantnosti Němců. 😀

        Pokud jmenovat něco z přirozených DOSTUPNÝCH zdrojů jodu kromě mléka, vajec, masa a mořských ryb, tak kiwi (ale tam je otázka, zda to není hodnota z hnojení), ty třešně/višně, maliny, víno, Hanácká kyselka, žampiony, brokolice, slunečnice, arašídy, špenát (poslední dvě správně uvádíte), kadeřávek, dýňová semínka, jablečný mošt (toho se dá vypít i litr a hned jsme na 110 μg).

        Mě to s tou jodurií nepřekvapuje, protože se ví, že je to značně nepřesné… I přesto se to používá (lepší něco, než nic; není zatím žádná jiná dostupná metoda). Je to podobné, jako u Mg – to se taky nejlépe NEZMĚŘÍ v krvi, nýbrž přímo v erytrocytech (v praxi to ale neuvidíme).

        1. No já vás o tom přesvědčovat nechci ani nehodlám, ví se, že problematika se více dotýká třeba i určitých oblastí v CR, protože se vše odvíjí od půdy a tedy lokální produkt se může lišit. Na druhou stranu si nejsem jistá, proč zrovna vařit více Němcům, hlavně v případě studií (a tedy ne pouze internetových stránek) tam rozdíl nevidím. Stejně tak lze věři Spanělům či Japoncům, že to naměřili, jen je otázka toho, z jakých potravin (proto by samozřejmě nejlepší měla být česká studie). Jinak co třeba taková krásně česká Vincentka, která je dostupná téměř všude….

          Spousta metod není přesných, samozřejmě jakýkoli sběr do moči ještě neodpovídá reálné hladině (nebo třeba ani takové měření B12 v krvi nevypovídá o metabolismu a koncentraci v bunkách), hladiny mají často takové rozpětí, že je až smutné, že nejsou hodnoceny i v rámci aktuální situace a případně i hmotnosti člověka, ale může nám dát ponětí o tom, kolik toho zrovna je a jak právě člověk hospodaří, především když se vyskytnou problémy (jinak obvykle člověk k lékaři nechodí).
          Jinak chápu i to s tou syntézou, to už byl průšvih více látek, ale samozřejmě je rozdíl vyrobit látku s rozdílným složením nebo izoformou než jednoduchou anorganickou látku, která nemá izomery a chová se tedy stejně, at už je izolovaná nebo vyrobená (rozdíl už může být pak nejen v tm, že se vyrobí jiná forma, ale že se do těla dostává neučinná forma viz. kyselina listová). Osobně fortifikované potraviny nepodporuji (krom toho, že ta sůl prostě smrdé), ale je pravda, že plošné zavedení fortifikace jistě pár životů a štítnýh žláz zachránilo. Hold ale je to vždy o penězích, protože využívat jodid už není tak výhodné jako jodičnan a dokud není prokázána škodlivost, nikdy k zákazu nedojde.

          Jinak právě z německých zdrojů, hlavně ohledně HIT atd, vyplývá, že je nutno zavést pojmy tak, jak by se měly používat, tedy že pojem inolerance patří k enzymovým poruchám, právě proto pojem hypersenzitivita, protože mechanismus reakce není popsán. Ono české přecitlivělost na to krásně sedí, pojem je zaveden stále častěji (neposled v této studii zmíněné zde, https://histaminovakasulka.com/2018/01/04/nova-studie-opet-poukazuje-na-nespravnost-diagnostiky-histaminove-intolerance/) právě z důvodu nutnosti rozlišit problematiku i podle mechanismu, který nejde přes enzymy ani IgE, a je tedy i do budoucna nutné ho cílit jinak (případně hledat diagnostiku, která by mohla rozklíčovat). Právě slovo přecitlivělost vždyt mluvím o reakci imunitního systému, která není normální, ale není (zatím) speifikovaná, vím, že to, co se používá ve vědě, dojde do lékařských slovníků později nebo vůbec.

          1. „…lokální produkt se může lišit.“ Ano, přesně tak, proto primárně jsou v tabulce české zdroje (jen nesmí staré 50 let apod., protože to byly zas zastaralé metody měření) a když jsem nenašla nic lepšího, tak pak Německo. Právě proto nemám ráda zdroje z USA, tam je mnohé jinak a číselsné hodnoty se většinou dost zásadně liší.

            Vincentka v mojí tabulce samozřejmě je, jen mi vypadla ze zdejšího výčtu: jodid 688 μg/100 ml, na pokrytí denní dávky stačí 22 ml denně, i kdyby člověk nic jiného nejedl ani nepil. Obsahuje sice víc fluoridů (0,3 mg/100 ml), ale v malém objemu Vincentky to nehraje moc velkou roli. Takže ty správné potraviny skutečně obsahující jod nakonec dáme dohromady. 🙂

            „…vždy o penězích, protože využívat jodid už není tak výhodné jako jodičnan a dokud není prokázána škodlivost, nikdy k zákazu nedojde.“ Tak teď jste na to, bohužel, přesně kápla… A je dost smutné, že otázka peněz tak moc ovlivňuje zdraví. Dokud jsem se v tom nezačala vrtat kvůli blogu, tak jsem netušila, jak moc…

            „fortifikace jistě pár životů a štítných žláz zachránilo.“ Já nezavrhuji jodaci jako takovou, jen je špatně nastavená. Ve Švýcarsku a Polsku je to z tohoto pohledu asi nejlepší nastavení, např. v mléku mají jen 9 μg/100 ml, v Rakousku 7,4 μg oproti českým zhruba 30 μg (Ryšavá a kol. 2007); v roce 2010 obsahovalo mléko dokonce 48,6 μg (Křížová a kol. 2015). Možná to tak Švýcaři mají kvůli své výborné čokoládě, aby se s ní pak tolik netrávili. 😉

            Přecitlivělost (byť je to stále totéž, co hypersenzitivita) mi přijde lepší, protože samotná hypersenzitivita bez přívlastku je, jak jsem psala, souhrnný, významově ohraničený odborný termín pro alergii i nealergické projevy. Název nealergická potravinová HYPERSENZITIVITA se ale na Google objevuje jen 4krát. Docela lituju, že už nestuduji, zajímal by mě rozhodně názor nějakého fundovaného imunologa.

            1. Fortifikace je celkově problém, na tom se shodneme, velmi často lze pak těžko kontrolovat, kolik finálně kdo pozře a byť jen hypovitaminóza nebezpečná, hypervitaminóza může mít negativní dopad úplně stejně, což platí vlastně u všeho (aneb tedy klasické všeho moc škodí), tak snad se to časem nějak urovná. Samozřejmě kdyby nad touto problematikou začali přemýšlet i lidé a více se o tom mluvilo, bylo by to jednodušší, ale takhle většina lidí vůbec neví, že ten jodičnan do té soli prostě nepatří a že přidávat kyselinu listovou do cereálních lupínků taky nemusí být v jejich prospěch:(.

              Popravdě nevím, zda bych se řídila českým názvem a googlem, ale v angličtině to jasně nazývají food hypersenzitivity, takže české krásné přecitlivělost by hezky sedělo. Stejně tak si myslím, že do lékařského praktického slovníky se vše dostává poněkud se zpožděním, tedy spíše by to chtělo výzkumného klinického imunologa. Třeba takový pojem neceliakální glutenová nesnášenlivost přece jen většina lékařů nezná a přitom věda opakovaně potvrdila, že existuje, před 6 lety byl pojem histaminová intolerance nový a znal jej málokterý lékař, který nejezdil na konferrnce, a do povědomí lékařů se dostává až teď, ve chvíli, kdy už erudovaní lékaři jezdí z konferencí s tím, že test DAO není směrodatný a o HIT nevypovídá a že celá ta problematika je složitější. Bohužel ta časová prohlubeň mezi vědou a praktickou medicínou je často velká, vysokoškolské knihy často vychází s několikaletým zpožděním, což je dnes opravdu dlouhá doba, protože věda je rychlá a často už jsou mezitím zjištěny nové poznatky.

              1. My dvě tu sice můžeme vést debatu o názvosloví, ale podstatné je to, co se nakonec POUŽÍVÁ v odborné literatuře (v dnešní době internetu už přece neplatí, že musí jít jen o papírové knihy, časová prodleva tedy odpadá). Hezký příklad je právě ten lepek: NCCL (neceliacká citlivost na lepek) se zatím vůbec neprosadilo (ačkoliv je to původní termín od profesora zabývajícího se lepkem), používá se spíše neceliakální glutenová senzitivita (i když nejsprávnější je již méně používané neceliakální nealergická senzitivita na pšenici – ale dlouhé názvy prostě nikdo nemiluje).

                Nelze doslovně překládat z angličtiny, tak jak to děláte, protože pak vznikají nesprávné termíny, jako např. jodizace soli, správně je pouze JODACE soli. Stejně taj dřívější termín jodidace byl opuštěn, protože jodid nahradil jodičnan. http://www.agronavigator.cz/inf_pult_odpovedi.asp?ids=0&ch=0&typ=1&val=0&off=1473&act=answered&sessionid=&razeni=1&poradi=1

                Abych to uzavřela: Jsem ráda, že vaše stránky existují a budu je i nadále doporučovat. Jen ta nedůslednost v teorii mi trochu té radosti bere. Neopravení chyby mi přijde dost zvláštní: díky Vám pak budou lidé zbytečně kupovat jahody, banány, cibuli a batáty a myslet si, že tím doplňují jod… A přitom si doplní jen max. 2,4 μg (batáty) z doporučených 150 μg (pro Německo je to dokonce 200 μg denně).

                1. Já tam uvádím odkaz, odkud jsem čerpala, pozorný čtenář si jistě doplní další informace sám, přečte komenty a pravděpodobně sáhne po dalších doporučeních. Nevím, zda čtete jiný text, ale já tam přece ani neuvádím, že jsou to jakékoli majoritní zdroje (ani žádnou tabulku atd), ale že se klidně dají připočítat k celkové konzumaci(nevidím tam žádné doporučení, krom toho, že nemá smysl bezhlavě vyřazovat potraviny). Sice je tam jódu málo, ale ukazuje to i to, že jód ke prakticky téměř ve všem, naopak doplňování tabletkami a vincentkou už se člověk dostane přes. Vy jste odkazy doplnila do komentů, tak se přece lidé k tomu dostanou. Mohla bych takto citovat další desítky zdrojů z vědeckých článků, ale z mobilu to vážně dělat nebudu (dokonce ani doplňovat cizí zdroje, nejsem si ani jistá, jestli jste zaznamenala, že ten článek nebyl obecné doporučení jódu, ale vyvrácení nepodloženého mýtu, že na něj histaminici reagují). O nějaké deficienci a připadně doporučení by to byl přece jiný článek, ale už si snad člověk jednoduše dohledá.

                  Jinak na příkladu neceliakálni senzitivity můžeme vidět, že pojmy z angličtiny se uchytí rychleji a osobně by mi nevadilo používat je přímo anglicky, kvalitní a hlavně aktuální informace najdeme nejčastěji v cizím jazyce a zjednodušilo by to tak dohledávání. Tedy pokud v posledních veděckých článcích používají název food hypersensitivity, je otázka, proč se v češtině snažit jít proti tomu. S některými pojmy je to je stejné jako vyčítat staré generaci, že používá výraz kysličník, a lékařům, že stále říkají mikroflóra. Jen doplním, že jsem se nikdy netajila tím, že angličtina a poangličťování je mi pro vědu blízké a naopak nevidím smysl v počešťováni výrazů, zvláště těch nových;(.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.