Pojďme si to říct na rovinu. Většina nemocí není jen o fyzických projevech a příčinách, ale často přesně o tom, co se děje v naší hlavě. Účinnost placeba a noceba v léčbě nemocí byla tolikrát ověřena, že opravdu podceňovat psychosomatiku a celkově mentální zdraví je dnes již bláhovost. Vždyť kolik lidí popisuje stres jako spouštěč problémů s histaminem a toho se týká i to, jak se cítíme. Jelikož žádný učený z nebe nespadl a lidé mají tendenci usínat na vavřínech, ocitla jsem se i já v situaci, která vznikla z podcenění situace. Tedy nedostatek kontroly jak v jídelníčku, tak především nad mírou stresu ve svém životě až po upuštění od každodenního tréninku mysli. Po pár letech diety jsem si myslela, že to mám bez suplementů na háku a že se nic nemůže stát, když si nebudu připouštět, jak toxické mohou být vztahy/situace v mém životě. Ať už ty osobní nebo profesní, člověk prochází občas těžkými změnami, které se někde odrazí. V mém případě se vše samozřejmě promítlo na zdraví a zánětu.
Ať už si o osobním růstu myslíte, co chcete, nemůže to vyvrátit výsledky celé řádky výzkumu, který poukazuje na to, že opravdu hraje roli to, co si myslíme, zda jsme vděční nebo ne, zda meditujeme, zda jsme pozitivní atd. Lidé mají často pocit, že se nějak narodili a že tak to má zůstat, ale opomínají, že stejně jako se naučíme počítat, můžeme trénovat i práci s pocity a s pohledem na život samotný. Věděli jste, že studie potvrdily, že když budeme pomáhat a podporovat jiné, sami se stáváme odolnějšími a můžeme tak zmírnit stres či depresi? Mindfulness, tedy vědomé bytí, není jen nějaký výmysl sluníčkářů, ale proces, který můžeme dokonce přístroji mapovat a stejně tak můžeme mapovat pozitivní efekt na naše ovládání. Jiná studie v loňském roce potvrdila, že když budete trénovat „vděčnost“ třeba zapisováním, už po 12 týdnech budete v mnohem lepší mentální kondici a budete mít prokazatelně méně negativních myšlenek. Tedy chca nechca, všechno je to o tréninku a tom, zda chcete na sobě pracovat a zlepšit tak svůj život.
Podle mě je však nejtěžší vydržet, zvláště v těžkém období. Mým novým impulsem byla jedna z přednášek Petra Ludwiga, tentokrát na téma spokojenost. Mám pocit, že mi jeho přednášky vždy vlijí nový elán do žil, protože jsou založeny na vědeckých důkazech a jasně ukazují, že to, zda se budeme cítit šťastní a v pohodě bude vycházet z toho, co pro to sami uděláme a kolik úsilí vynaložíme. Není to tak, že bychom se rodili jako optimisté nebo pesimisté a mezi tím nic neexistovalo, je to o tom, jak moc zůstáváme otevření a chceme se svými pocity a potažmo životem něco dělat. A jelikož přednáška v několika bodech odkazovala na knihu Martina Seligmana, vzpomněla jsem si, že jsem strašná ostuda a při těch všech změnách (včetně stěhování) na knihu úplně zapomněla. Mluvím o knize Vzkvétání — Nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody, která vyšla v češtině pod hlavičkou nakladatelství Jan Melvil Publishing a stejně jako jejich ostatní knihy je to kvalitní materiál pro ty, kdo se rozhodne se trochu posunout. Nebojte, nejedná se o žádné plkání, ale o čtivě napsanou sbírku vědeckých poznatků nejen z výzkumu Martina Seligmana, který je považován za otce pozitivní psychologie. Pokud tedy hledáte trochu té motivace a praktickou cestu, jak být šťastnější (na základě využití metod ověřených ve vědeckých studiích), kniha by se vám určitě měla dostat do rukou.
Musím uznat, že ze začátku jsem měla pocit, že se nejedná zrovna o lehké čtení. Pokud to totiž myslíte vážně, budete hltat každé slovo a některé pasáže budete muset projít vícekrát. Nakonec jsem knihu na dlouho odložila, protože jsem se dostala ke kapitolám ohledně testování na vojácích a to mě prostě nějak nebralo. Byla to dobrá volba, protože když jsem se ke knize nedávno vrátila, naopak tato kapitola mi přijde s odstupem času jako velmi čtivá, kde Seligman vlastně spojuje vyprávění svých pamětí s praktickou ukázkou toho, jak může působit pozitivní psychologie. Především pak kapitola věnovaná tomu, že trauma/šok nemusí nutně vést k vzniku posttraumatického syndromu (trauma je spojováno i s histaminem), ale naopak může vést jedince k rozvoji osobnosti a posilnění, a my tomu můžeme pomoci. Stručně řečeno, každá negativní zkušenost nás nakonec může posílit, záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme. A to je pro mě momentálně aktuální téma a věřím, že opravdu i z těch negativních situací si můžeme nakonec vzít něco pozitivního.
Jako velmi zajímavou vidím otázku na začátku knihy: „Co je tím, díky čemu můžete prospívat?“, díky níž se dostáváme k pojmům jako štěstí, pozitivní emoce, osobní pohoda. Vlastně od malička vyrůstáme s tím, že si myslíme, že jsme šťastní nebo nešťastní, ale ve skutečnosti se nezabýváme tím, co tyto pocity definuje a zda pocit samotného štěstí vede ke spokojenému životu. V knize se dozvíte, že je 5 prvků, které představují stavební kameny pro plně uspokojivý život (prvky duševní pohody): pozitivní emoce, zaujetí činností, smysluplnost, pozitivní vztahy a úspěšný výkon, a také se dozvíte, jak pracovat na všech složkách, abyste se k tomu pocitu spokojenosti dopracovali.
Tedy v první řadě – kniha obsahuje celou řadu cvičení a postupů, jak pracovat sám na sobě. Je jen na vás, zda se k tomu odhodláte, ale na výběr máte. Ne všechna cvičení jsou mi super sympatická nebo dle mě lehce proveditelná, ale je jich tam celá řada a bylo by zajímavé vidět, že se více lidí zapojí do tohoto tréninku. Třeba takové cvičení laskavosti:
A zde je námět na cvičení: vymyslete zítra nějaký neočekávaný dobrý skutek – a prostě jej udělejte. Povšimněte si, jaký to bude mít vliv na vaši vlastní náladu.
Celkově je tato kniha první, kde jsem si ochotně začala zaškrtávat některé pasáže, ke kterým se chci pravidelně vracet. Najdete zde návod, jak by mělo probíhat sezení pozitivní psychologie, jak by mělo vypadat co nejúčinnější placebo, jak trénovat aktivně konstruktivní reagování, jak se vyrovnávat s negativními emocemi, jak vypadá program výuky duševní pohody, jaký je ideální poměr pozitivity k negativitě (ano, i ta je do jisté míry potřeba v našem životě) a spoustu dalších užitečných informací. Není to jen o vašem životě a vašem pocitu štěstí, ale také o tom, jak pomoci lidem kolem sebe. K tomu autor doplňuje také různé internetové stránky, kde třeba najdete více informací nebo praktické testy. Kniha celkově obsahuje téměř 100 stran dodatků s odkazy a popisem využité literatury, pokud se tedy budete chtít o něco zajímat dále, dostanete celý seznam, kam se vydat. Vše je doplněno nejen výkladem vědeckých prací, ale především autorovými osobními zkušenostmi a příběhy, na kterých jsou jednotlivé kroky či myšlenky ilustrovány.
Sociologové rozlišují mezi zaměstnáním, kariérou a posláním. Do zaměstnání chodíte kvůli penězům, a když vám přestanou platit, přestanete pracovat. Kariéru děláte kvůli služebnímu postupu, a když vás přestanou povyšovat nebo když dosáhnete na nejvyšší možnou příčku, odejdete nebo sklouznete do pozice apatického vykonavatele úkolů. V kontrastu k tomu poslání člověk vykonává kvůli věci samotné. Dělali byste to stejně, bez platu a i bez kariérního postupu. „Zkuste mě zastavit!“ křičí vaše srdce, když vám někdo zkříží plány.
Závěrem
Proč tedy se do takové čtení pustit? Zjistíte, jak pracovat na duševní pohodě a jak právě zlepšení duševní pohody může pomoci také fyzickému zdraví, což je nejen při HIT velmi důležité. Možná zde najdete návod, jak zlepšit vztahy se svými blízkými. Pokud jste zaměstnavatel, pochopíte, že zvýšení osobní pohody zaměstnanců přinese finálně výhody hlavně vám v podobě lépe odvedené práce. Myslím, že pokud si knihu pořídíte, budete se k ní stále vracet, kapitolu po kapitole budete studovat, jak zlepšit prospívání a jaké metody k tomu využít či případně jak motivovat svoje zaměstnance/děti, aby byli odolnější a šťastnější. Možná při čtení objevíte, že chcete najít své poslání a už nechcete být pouhým zaměstnancem, který má pocit, že v práci jen zabíjí čas. Možná pochopíte, jak překonat lépe trauma a využít je k osobnímu růstu. A možná jen pochopíte, že pozitivita lze trénovat a že štěstí není jen pouhý úsměv na rtech, ale pocit osobní spokojenosti.
A SPOON OF HISTAMINE 
2 comments